Svou situaci nazývá „napadením virem“ – jeho podstatou je nalezení nového domova ve Třetím světě – a vyhnanství v Evropě.

Kolikrát už jste v Indii byla?

Dvakrát, v tuto chvíli se už ale chystám na další cestu. Pokaždé jsem jezdila sama, teď se mi snad podaří dát dohromady malou skupinu a vyrazíme společně.

Jak dlouhé byly vaše pobyty a v čem spočívaly?

Poprvé jsem byla jen na čtrnáct dní, byl to zdravotnický kemp. Podruhé jsem jela už na měsíc za svými přáteli. Byla to misijní cesta a já pracovala jako zdravotní sestra v nemocnici. Také jsem zaznamenávala životní příběhy místních lidí.

Jaký byl přínos pro vaše povolání?

Obrovský. Cítila jsem se pokořená, ale zároveň také ohromně bohatá. Cítila jsem, že tam musím jet, že mě tam posílají shora.

Je takový pobyt finančně náročný?

Nejdražší je letenka. Také je potřeba přivézt s sebou nějaký finanční dar. Když se potom člověk dostane mezi chudé, vyjde ten pobyt ještě levněji než doma.

Jste věřící člověk, a vaše cesty byly misijního charakteru. Je křesťanství pro Indii přínosné? A všímala jste si náboženské situace?

Křesťanství je přínosem. Ježíš sdílí s lidmi jejich utrpení, protože sám trpěl nejvíce. Takový přístup ti lidé nikdy nezažili, je to zvěstování dobra. V Indii je hlavním náboženstvím hinduismus, jsou tam ale také muslimové a buddhisté. Tyto strany mezi sebou soupeří, radikální větve například i pomocí billboardů, podobně, jako to u nás dělají politické strany před volbami.