O dva roky později vyšel Petře Klabouchové román U severní zdi a stal se bestsellerem. Mnohý čtenář by označil Prameny Vltavy za drsný příběh, román U severní zdi je ještě o dost drsnější. Autorka se v něm vrací do padesátých let minulého století do pankrácké věznice a brutálnímu zacházení s vězněnými ženami a jejich dětmi.

Je to jen pár dní, co Petra Klabouchová vydala další knihu. Tentokrát rovnou horor, Ignis Fatuus. „Všichni mi říkají, že píšu horory, tentokrát jsem se rozhodla, že ten horor zkusím doopravdy,“ vysvětluje Petra Klabouchová. Říká, že po „severní zdi“ si chtěla víc hrát s fantazií, vyzkoušet sílu slov a zjistit, jestli dokáže čtenáře svým psaním i vystrašit. A zda se ještě dneska umíme bát dávných tajemství, která děsila celé generace našich předků. „Dlouhá léta jsem sbírala tajemné příběhy ze rodné Šumavy, a tak se pomalu začal rodit mysteriózní horor,“ popisuje autorka s tím, že opravdové příběhy ze Šumavy jsou brutální i na horor.

O bludičkách psal už Klostermann

V nové knize, kterou pokřtí 19. června v Praze, si hraje s legendami z dávných časů i s těmi ne tak vzdálenými, s pověrami, kriminálními činy, malými i velkými dějinami. „Připomenu válečné spory i poválečná dramata, zničení vesnic po válce při vzniku vojenského výcvikového prostoru, příběhy zakázané hraniční zóny,“ říká.

Ignis Fatuus znamená v latině bludička. Nový příběh Petry Klabouchové je inspirován světlem. Světlem, které se někdy na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let minulého století mělo objevovat nad bažinami v okolí šumavského potoka Křemelná. Na území, které bylo běžnému člověku na české straně státní hranice v té době zapovězeno. Někdo tvrdil, že šlo o provokaci ze západu a místní lidé si začali vybavovat dávné legendy o bludičkách. Světelné záhadě měla přijít na kloub vědecká skupina, nikdo z nich se ale zpátky nevrátil „Okolo osudu vědců jsem postavila příběh Šumavy, která se dle místních pověr umí mstít sama,“ dodává Petra Klabouchová a tajemně připouští, že v takových šumavských mokřadech lidé mizeli a bludičky zůstaly.

Dodnes se o výpravě vykládají zvěsti s mnoha konci a ani lovci záhad konkrétnější vysvětlení nemají. Možná právě příběh Petry Klabouchové nabídne další krůček k vyluštění záhady…

Bludičku prý jednou za život spatří většina Šumaváků, i když málokdo z nich to přizná. O šumavských bludičkách před sto lety psal Karel Klostermann jako o sněhu nebo o mlze. „Byly přirozenou součástí našeho kraje, nikdo se neptal, jestli na ně věříme nebo ne,“ uvažuje Petra Klabouchová a dodává, že pozorný čtenář Ingis Fatuum možná i toho Klostermanna v žánru její nové knihy najde. „Vyprávím příběhy. Žánry jsou komerční nálepka, při psaní to hodně omezuje. Ignis Fatuus má znaky hororu i znaky mysteriózního thrilleru, ale najdete tam trošku Klostermanna, trochu Edgara Allana Poa..,“ vysvětluje.

Pustina, Rovina, Pohádka… 

Příběhy ze Šumavy mají šanci na pokračování. Vlastně první byly Prameny Vltavy, zamlčovaný koncentrační tábor uprostřed šumavského pralesa. Ignis Fatuus popisuje Křemelnou a její stíny. „Ignis fatuus je sestřičkou Pramenů Vltavy, inspirace byla stejná. A ještě mi toho doma zbývá dost na další a další knížky,“ zůstává tajemná Petra Klabouchová.

Ignis Fatuus přibližuje také osudy šumavských obyvatel ve kdysi úchvatné hájence Pustina, která má svá nejkrásnější léta už dávno za sebou a během příštích let ji Šumava pohltí úplně. Čtenář ale najde i záhadu předválečné a dnes obnovené hospody Rovina nebo zničeného hřbitova a kostelíku v Hůrce. Stejně jako Pohádka, o níž bylo napsáno mnoho a je až příliš protkaná smrtí a zkázou. Ani její poslední obyvatel Ivan Roubal jí reputaci zrovna nevylepšil.

| Video: Youtube

Příště Cimruky, Kozí Hřbety a okolí

Další knížka ze šumavských luhů a hájů je navíc už nyní připravena a je zasazena do oblasti Kozích Hřbetů. „Tam už jsme možná i v žánru něčeho jako zombie apokalypsa. Já vím, že to zní podivně, málo intelektuálně, ale je to zase jen skutečný příběh jedné velké přírodní tragédie, kdy před sto lety na šumavských Cimrukách napadlo tolik sněhu, že pod ním místní osady skončily jako pod lavinou,“ přibližuje Petra Klabouchová další z šumavských příběhů.

Už nyní se tak čtenář může těšit na popis života Šumaváků, kterým se sněhovou nadílkou došly zásoby, ven z domů se nedalo dostat, šířila se epidemie, mrtvé nebylo jak pohřbít, zůstávali s živými v těch malých přetopených světničkách celé týdny, do toho hlad… „Co jíst, když už nic jiného, než těla mrtvých nezůstala… No asi nemusím dál pokračovat. Polovina obyvatel to tenkrát nepřežila. Další pak záchranná výprava objevila jako šílence s prázdnýma očima,“ uzavírá popis neuvěřitelných ale skutečných událostí z krásné, ale drsné Šumavy.

Petra Klabouchová

close Petra Klabouchová. info Zdroj: David Konečný zoom_in Petra Klabouchová. Narodila se v roce 1980 v Prachatic. Studovala mediální vztahy a žurnalistiku na Masarykově univerzitě v Brně. Několik let pracovala v redakcích regionálního tisku (dnešní Prachatický deník) a televize. Střídavě žije v Itálii, Spojených státech amerických a České republice, věnuje se hudebnímu průmyslu a jako manažerka zastupuje několik rockových skupin.

Je autorkou dvoudílné série pro děti Upíří storky — Prokletí upírů a Nebezpečná výprava (2014). Na svém kontě má romány Poslední kubánské pomeranče (2012), Podvod zlatého faraona (2019) nebo thriller Anglická zahrada (2020). Mezi její nejúspěšnější knihy patří detektivní příběh ze Šumavy Prameny Vltavy (2021), za který obdržela Cenu Johanna Steinbrenera a nominaci na cenu Česká kniha 2022. V roce 2023 jí vyšel román U severní zdi a historky z rockového podsvětí Na plný koule. Zatím poslední knihou (2024) je mysteriózní horor Ignis Fatuus.