Nejde ale o jedinou její vedoucí pozici. V roce 2010 byla shromážděním delegátů sboru zvolena do funkce starostky Okresního sdružení hasičů v Prachaticích a starostkou je i u dobrovolných hasičů ve Vlachově Březí.

Jak jste se dostala k dobrovolným hasičům, lákalo vás to už od dětství?
Tak to vůbec ne. Poprvé jsem s nimi začala spolupracovat, když jsem se nastěhovala do Vlachova Březí. Požádali mne, zda bych jim nepomohla s organizačními záležitostmi. Po čase tam vznikla myšlenka založit i ženské družstvo, které poprvé na soutěžích běhalo v roce 1997. Jen o rok později už jsme okresní soutěž vyhrály a postoupily do krajského kola, kde jsme se umístily na třetím místě. Mé působení u hasičů tak přišlo během vývoje situace. V mládí by mě to totiž ani nenapadlo. Vyrůstala jsem ve městě, kde dobrovolní hasiči nebyli. Přece jenom se úspěšněji rozvíjeli na malých obcích.

Co se vám na činnosti dobrovolných hasičů líbí dnes nejvíce?
Líbí se mi především to, že i dnes se najdou lidé, kterým nejsou druzí lhostejní a jsou ochotni pomoc druhým v nouzi. Mně osobně velmi zaujala i práce s mládeží. Do loňského roku jsem trénovala družstvo dorostenek a předtím i mladé hasiče. Pro mladé hasiče každoročně Okresní sdružení hasičů Prachatice pořádá jarní a podzimní kolo hry PLAMEN a PHL (Prachatickou hasičskou ligu).

Pracujete na Městském úřadě ve Volarech. Kromě toho jste i starostkou dobrovolných hasičů ve Vlachovo Březí a Okresního sdružení Prachatice. Kolik času věnujete těmto pozicím?
Abych řekla pravdu, denně něco řeším. Kromě vlastní činnosti ve sboru jsem jako starostka okresního sdružení hasičů vázána i k povinné účasti ve vyšších orgánech. Věcí, které musím na jednotlivých polích řešit, je tak doopravdy mnoho. Proto jsem ráda, že jako starostka sdružení mám za sebou velmi kvalitní tým lidí. Oporou mi je jak náměstek pro mládež, tak i vedoucí jednotlivých odborných rad a vlastně celý výkonný výbor OSH Prachatice, který mi při práci velmi pomáhá a podporuje mě.

Stíháte vše, tak jak byste chtěla? Co plánujete do budoucna?
Jako starostka okresního sdružení bych měla být neutrální. A i když si myslím, že neutrálně působím, s pozicí starosty vlastního sboru se to moc neslučuje. Do budoucna bych se tak této pozice chtěla vzdát a starostu Sboru dobrovolných hasičů ve Vlachovo Březí přenechat někomu jinému. Tak bych se naplno mohla věnovat práci na okrese, kde mám určitou vizi.

Prozradíte, jakou vizi?
Když jsem přebírala post starosty okresního sdružení, finančně jsme se pohybovali v záporných číslech. A to se nám za pár let podařilo změnit. Dnes jsme v kladných číslech. Takže první důležitý úkol máme již za sebou. Dvěma nosnými pilíři činnosti okresního sdružení by, dle mého názoru, měla být práce s mládeží a práce jednotek sborů dobrovolných hasičů. Tímto směrem se snažím svou práci směřovat.

Zúčastňujete se pravidelně výjezdů vašeho sboru?
Náš sbor má 58 žen, což je pravděpodobně jedna z největších ženských základen u dobrovolných hasičů, celý sbor pak má sto čtyřicet tři členy. Jsem velitelkou jednoho družstva a díky momentálnímu zranění mého manžela, který je velitelem jednotky našeho sboru, u zásahů, kde jsem přítomna, velím. Ve sboru je i má dcera, která zde plní funkci vedoucího mládeže. To je vlastně i nezbytnou podmínkou. Pokud chcete dělat dobrovolného hasiče, musíte mít podporu rodiny. A tu já mám opravdu velikou.

Jak odpočíváte?
Tak těch chvil, kdy můj volný čas nevyplňují povinnosti hasičky, moc není a věnuji je proto především studiu. Pro moji druhou vysokou školu jsem si vybrala Českou zemědělskou univerzitu, fakultu provozně ekonomickou, kde studuji veřejnou správu. Je to oblast s širokou možností uplatnění. Zkušenosti, které tady získávám, tak rozhodně využiji i při své práci hasičky. A když se najde ještě nějaký volný čas, ráda si zasportuji. Moji vášní je v poslední letech také myslivost. A co se mi na ní líbí? Když se jdete projít, v lese po vás nikdo nic nechce (smích). Navíc dobrovolným hasičem je jak můj muž, tak i dcera. Myslivost je ale jen můj koníček, patří v rodině jen mně.