Sesazovna dýh se delší dobu potýká s tím, že pro hlavní produkt výroby, což je sesazenka, už není na trhu odbyt. „Současná produkce zhruba dvě desítky zaměstnanců neuživí. Snažíme se docílit toho, aby sesazovna nemusela být uzavřena a zaměstnanci nepřišli o práci. To by neznamenalo zásadní problémy jen pro zaměstnance vlastní sesazovny, ale i pro další zhruba čtyři desítky zaměstnanců firmy, která je v objektu sesazovny v pronájmu," zdůraznila současná jednatelka městské společnosti a starostka Martina Pospíšilová.

Plnohodnotný nový výrobní program se nepodařilo najít za zhruba dva roky ani bývalému jednateli společnosti Petru Kubaštovi. Ten se sice snažil využít hlavní náplň výroby a zkušenosti zaměstnanců a nabídnout alternativu v drobných výrobcích, na trhu se ale neprosadily. Přibližně v polovině letošního roku pak Petr Kubašta skončil a na jeho místo byla radou města jmenována zastupitelka a radní Šárka Trubelová. „Bohužel i ona po čtyřech měsících musela skončit, protože tuto funkci vykonávala mimo své zaměstnání a nebylo možné obě činnosti skloubit dohromady," dodala Martina Pospíšilová. Rada města, která současně tvoří rozhodující orgán společnosti se stoprocentním podílem města, musela řešit situaci, kdy byla sesazovna bez jednatele. „Proto nakonec padlo rozhodnutí, že tuto funkci budu vykonávat já, a to i z důvodu úspory mzdových nákladů. Ze zákona totiž nemá starosta právo na odměnu při výkonu takové funkce," upozornila starostka.

Postupné snižování výroby sesazenek znamenalo také menší nároky na výrobní prostory. Ty volné pak město nabídlo k pronájmu, aby alespoň částečně sanovalo ztrátu a vypomohlo s náklady na provoz objektu. Přesto je celé jedno patro v přízemí volné. „Je třeba hledat a hlavně najít podnikatele, který by byl ochoten si volné prostory pronajmout. To by znamenalo další příjem pro eseróčko a úspory. Momentálně propočítávám veškeré příjmy, náklady a možné úspory," uvědomuje si Martina Pospíšilová.

I proto se všemi zaměstnanci jednala a do detailu je o celkové situaci informovala. „Věřím, že se nám společně povede udržet všechna pracovní místa a tím pádem i práci pro místní lidi, většinou pro ženy. I když jsem si dnes víceméně na sto procent jistá, že nebudeme dělat sesazenky jako hlavní výrobní činnost," podotkla starostka.

V polovině prosince proto starostka jednala jak se současným nájemcem části výrobních prostor, tak i se zadavatelem náhradní výroby pro sesazovnu. Výsledkem je, že minimálně v příštím roce se žádný ze zaměstnanců nemusí bát, že by přišel o práci. „S jistotou mohu říci, že jsme se dohodli s nájemcem prostor, že i nadále bude část budovy využívat, takže sepíšeme nájemní smlouvu i na další rok. Stoprocentně bude výrobní program pro všechny zaměstnance sesazovny minimálně ve stejném objemu, jako v letošním roce, pokud se týká náhradního výrobního programu. Ve výrobě sesazenky je to složitější, protože přetrvává malý zájem o ni a zvýšení objemu její výroby se už očekávat nedá," potvrdila Martina Pospíšilová.

S tím souvisí i další opatření, které by mohlo finančně společnosti pomoci. „S největší pravděpodobností dojde k odprodeji zbytného zařízení, které sloužilo výrobě sesazovny v období, kdy byl objem výroby nesrovnatelně vyšší a které dnes už není potřebné. Nicméně jeho prodejem by se dala finanční situace společnosti trochu vylepšit," ubezpečila dále starostka.

Ukončení činnosti sesazovny dýh by pro zaměstnanost ve Volarech byla poměrně citelnou ztrátou. Kromě topičů a skladníka totiž tvoří kolektiv zaměstnanců sesazovny ženy. „Pro ně by bylo hodně problematické najít práci nejen ve Volarech, ale i v nejbližším okolí. Všichni víme, jak velká je v regionu nezaměstnanost, takže si nedělám iluze, že by všichni mohli ve Volarech najít práci. Navíc se jedná ve velké míře o zaměstnance, kteří zde pracují dlouhé roky se sesazenkou. Ta už se ale ve velké míře nedělá a trh ji už tolik nežádá. Proto je dnes hlavní pracovní náplní jiná činnost," podotkla Martina Pospíšilová.

Dva zaměstnanci jsou v téměř důchodovém věku, zbytek jsou lidé buď ve středním, nebo mladším věku. „Pokud by sesazovna skončila, viděla bych to jako zásadní problém nejen pro samotné zaměstnance, ale pro město vůbec. Snížila by se tím znovu kupní síla ve městě, na což by mohly doplatit i další profese ve městě," říká starostka.

V době, kdy sesazovna spadala pod tehdejší národní podnik Jitona, jela dokonce na dvousměnný provoz. Rukama zaměstnanců sesazovny prošly statisíce metrů čtverečních dýh ať už tuzemských, či exotických dřevin. Jenomže to bylo ještě v době, kdy byla Jitona jedním z největších domácích výrobců nábytku a její produkce chrlila nábytek v obrovských sériích jak pro domácí, tak především pro ruský trh. Ty doby jsou už ale dávno pryč. Po roce 1989 se velkosériová výroba změnila, stejně jako se změnil výhradní odběratel a s ním i požadavky na výrobu. Sesazenka se začala využívat stále méně. Po rozpadu akciové společnosti Jitona a nástupem nových materiálů používaných pro povrchovou úpravu nábytku byly v podstatě dny volarské sesazovny sečteny.

Fakt, že přežívá dodnes, lze považovat za malý zázrak, který ovšem stojí peníze. A v dnešní době se na zázraky spoléhat nelze. Uzavřením sesazovny a ukončením činnosti městské společnosti by nastaly problémy i firmě, která má nyní v budově sesazovny v pronájmu jeden a půl patra. Rozhodně by firma nebyla schopna utáhnout provoz jinak prázdného objektu.  Pro město by to znamenalo starat se o další prázdný objekt, aby nechátral, když jeho jiné využití, než jako výrobní prostory, je pro velké finanční náklady prakticky nemyslitelné.