Na Kvildě byl hřbitov zřízen u původního kostela v roce 1765 a nebožtíky sem ukládali dvě století. A přestože obec nezanikla a dokonce i kostel přes značnou devastaci vydržel, hřbitov s německými hroby dráždil. Zvláště, když sem ze západu občas zavítali pozůstalí. A nestačili se divit. V roce 1976 padlo rozhodnutí hřbitov zrušit, což se nešetrně uskutečnilo o dva roky později. Kříže skončily ve sběru a náhrobky v hraničním pásmu. Přečkal jen hrob továrnické rodiny Strunzů a kříž věnovaný padlým ve válce. V roce 2004 bylo několik náhrobků na hřbitov navráceno a v roce 2008 z nich vytvořeno pietní místo s pamětní deskou. Kvildský hřbitov si zahrál ve filmu Král Šumavy. Natáčela se zde scéna z pohřbu pohraničníka a Galapetr tam měl umístěnu „mrtvou schránku“.

Převaděčskou minulost má i hřbitov v Českých Žlebech, kde můžete zapálit svíčku u pomníčku převaděče Bohumila Hasila. Ten zemřel 14. září 1950 po přestřelce s pohraničníky a jeho tělo bylo tajně zahrabáno právě na tomto hřbitově. Samozřejmě bez označení. Však takových zde leží povícero. Kostel odstřelili v roce 1966 a zlikvidován měl být i hřbitov, který tajně alespoň trochu udržovala rodina Urmanova. „Společně s rodiči jsme jednou ročně tajně chodili hřbitov, kde rostly téměř dvoumetrové kopřivy, alespoň posekat. Začínali jsme ze strany, kam nebylo vidět a pak už nás to pohraničníci většinou nechali dodělat. Jednou si pamatuji, že jsem zahlédla, jak otec v rychlosti zaházel nějakou čouhající nohu i s botou. Abych to neviděla. Zřejmě zde tak skončil nějaký neúspěšný pokus o přechod hranic,“ vzpomíná na své dětství žlebská rodačka Sieglinde Kraliková.

Ta se později dozvěděla, že byl vyhotoven příkaz k likvidaci hřbitova. Zašla tedy za tehdejší předsedkyní národního výboru ve Stožci, kam Žleby patřily, a bylo jí slíbeno, že to budou co nejdéle odkládat. Tak to trvalo léta, až přišla sametová revoluce. Dnes je hřbitov obnoven, včetně velkého množství starých hrobů.

Borová Lada má ve svém katastru hřbitovy hned dva. Ten na Knížecích pláních byl zřízen v roce 1830. V roce 1861 byl pak postaven kamenný kostel, jenž nahradil starší dřevěný kostelík. Od kostela k hranici je to jen kousek, a tak se po „Vítězném únoru“ ocitla obec za „dráty“. Roku 1956 byl kostel odstřelen a za čas zlikvidován i hřbitov. Kříže ulámány, náhrobky povaleny. Desetiletí sem mohli jen pohraničníci a když se zvedla Železná opona, přijeli se na hroby svých předků podívat němečtí rodáci. Jenže hřbitov byl v troskách. Ale jak už to mají naši sousedé ve zvyku, pustili se do díla a již v roce 1992 byl hřbitov pietně upraven a na místě kostela vztyčen kříž. Dnes se zde pravidelně na svatého Jána slouží hojně navštěvovaná bohoslužba.

Druhý hřbitov který dnes spadá pod správu Borových Lad, najdeme na Novém Světě. Ten úplně první stával nedaleko bývalé školy. Jenže nestačil, a tak byl 24. října 1888 vysvěcen nový. Po čase chtěl jeden místní podnikatel plochu po bývalém hřbitově koupit a postavit tu hospodu. Byla z toho malá vzpoura a místo hospody tu postavili kříž. V roce 1976 byl zbořen zdejší kostel svatého Martina, hřbitov srovnán se zemí, kříže a náhrobní kameny vyhrnuty mimo plochu pohřebiště. Nejeden z nich pak skončil v základech domů. Přesně sto dvacet let a jeden den po vysvěcení hřbitova se světilo znova. Upravený hřbitov s navrácenými a značně poničenými památníky a památníkem připomínající osud kostela a hřbitova byl jen začátkem. Následovalo očištění a vyzdění základů kostela a takto vzniklý prostor byl opatřen kamenným oltářem se skleněným reliéfem svatého Martina.

V Cudrovicích měli hřbitov daleko za vsí. Jak kázaly předpisy. Přestože se obec nacházela poměrně daleko od hranic, byla zničena. I s kostelem a hřbitovem. Buldozer odhrnul náhrobky do lesa. I zde došlo v devadesátých letech k upravě plochy a několik starých a téměř nečitelných náhrobků vyrovnáno do řady.

Kostel a hřbitov si zbořili i ve Strážném. A i tady po revoluci zjistili, že bez kostela a hřbitova není obec, natož městys tak nějak úplný. Kde stával kostel, stojí škola. Tam se toho moc upravovat nedalo. A tak na to šli jinak. Nejprve zde byl parčík s křížem, pak vytvořili působivý a příjemný prostor ohraničený volně loženým kamenem v drátěných sítích a uvnitř kříž a sousoší Svaté Trojice, které byl kostel zasvěcen. A své místo tu našlo i několik náhrobků.

Jaroslav Pulkrábek