Jeho kolegové muzikanti budou na Františka Jordáka dlouho a s úctou vzpomínat. Jan Hovorka, učitel ze Základní umělecké školy Prachatice a klarinetista, řekl, že František Jordák pro něj byl muzikantem tělem i duší a obrovským profesionálem. „Právě on mě přivedl k folklóru a jen díky němu jsem také nějaký čas hrál v Libínu-S,“ připomněl s tím, že František Jordák měl podle něj geniální paměť. Stačilo se zeptat, jestli nezná nějakou lidovou písničku a on ji okamžitě zahrál na housle. Pamatoval si prý snad úplně všechny. „Je to pro mě velmi smutná zpráva a rád na něj budu vzpomínat. Rád jsem se s Františkem Jordákem potkával a povídal,“ doplnil smutným hlasem Jan Hovorka.

Martina Pivoňková, zpěvačka a učitelka hudby na Střední pedagogické škole v Prachaticích, s prvním nádechem řekla, že pan Jordák bude nejen všem muzikantům nesmírně chybět. „Pan Jordák byl první můj zasvětitel do houslové orchestrální hry. V osmnácti letech jsem začínala v Pošumavské komorní filharmonii a byl takovým mým zlatým průvodcem. Měl vždy v kapse hašlerku a tou mě odměňoval nebo motivoval,“ vzpomněla na chvíle se svým muzikantským vzorem. Doplnila, že to byl to úžasný muzikant, člověk s neskutečnou energií, nadšením do života a velkou láskou k muzice.

Václav Franz, kapelník Dechového orchestru Prachatice se s odchodem Františka Jordáka těžko smiřuje. „Neumím si představit, jak v krátkosti říci, co k němu člověk, který jej znal, cítil. Byl jakousi ikonou nejen v muzikantské oblasti, ale i jako přítel a kamarád,“ řekl smutným hlasem a dodal: „Stále se neumím s jeho odchodem vyrovnat, připadá mi to jako něco, co snad nemůže být ani pravda. Zůstane po něm obrovská díra.“

Poslední rozloučení s panem Františkem Jordákem se uskuteční v pátek 15. února od 12 hodin ve smuteční síni krematoria v Českých Budějovicích.

Čest jeho památce.