“Na lanovce jsme museli sundat teleskopy, promazat a zkontrolovat ložiska. A čeká nás natírání a sbírání kamene ze svahu,” vyjmenoval jen několik úkolů, které učinily definitivní tečku za lyžařskou sezónou vltavický vlekař. Podobné úkoly ho však čekají v kempu u Vltavy, kde rovněž bude třeba vzít do rukou štětec a z louky vysbírat spousty větších či menších kamenů.

“Zatím zjišťuji škody, které způsobila voda a sníh. Opravuji co je třeba a hlavně větrám. Jestliže v předchozích letech tu byl mnohdy v dubnu ještě sníh, letos to vypadá, že za týden budeme sekat trávu, “ pokračoval Jaroslav Mach, tentokrát v roli správce kempu. Jak dodal, rád by zde letos udělal dětský koutek s dřevěným vybavením a do chatek přivedl internet. První návštěvníky by zde měli přívítat již za čtrnáct dní.

Obě jeho profese příhodně spojil poslední lyžařský zážitek, který se udál před čtrnácti dny. Posledním lyžařem sezóny byl totiž vodák.

“Čekal na kamráda u řeky, která je hned vedle sjezdovky. Když viděl v provozu vlek, vyběhl nahoru, půjčil si lyže a v neoprenech se pak proháněl po svahu,” popsal posledního letošního lyžaře Jaroslav Mach.

Přestože nedávno schválený návštěvní řád Národního parku se Horní Vltavice víceméně nedotkne, pár nedostatků na něm našli i tady.

“Úsek od Polky přes Vltavici do Lenory je mimo Park a tak tu sjíždění řeky není omezeno. Zas tu ale v létě není voda. Takže vodáků je tu někdy jak lidí na Václaváku a dřou dno. Přitom jde o stejnou řeku jako pod Borovými Ladami či na Soumarském Mostě,” komentoval nově stanovené podmínky pro vodáky Jaroslav Mach.

Jaroslav Pulkrábek