„Během studia mě kamarád pozval na ples. Do Hořic. Vzal jsem si na sebe to nejlepší, co jsem měl, tedy smoking, a odpoledne jsme seděli u kamaráda doma a povídali si. Jeho matka mě chtěla pohostit a umotala hořické trubičky. Což tam bylo běžné snad v každé domácnosti. A já udělal velkou chybu. Zakousl jsem do trubičky jako do řízku. V tu chvíli jsem měl celou její náplň, cukr i skořici na smokingu," prozradil své první seznámení s proslulou pochoutkou Rudolf Kozár s tím, že pak na trubičky na nějaký čas zanevřel.

Ale jak ukázal život, hořické trubičky se staly jeho osudem. Již jako učitel se seznámil se současnou manželkou Ivanou, vnučkou továrníka Františka Fejta, majitele původní receptury na tenké, kakaovým krémem plněné trubičky. Továrna v Hořicích ovšem ve druhé polovině 20. století kopírovala osudy naší země. Byla znárodněna a výroba se přestěhovala do Hradce Králové. Po revoluci již nebylo možné v devastované a vykradené fabrice výrobu obnovit.

„V osmdesátých letech jsem si coby elektrikář v bytovém podniku, chtěl přivydělat a v roce 1988 si po získání příslušných povolení před bufetem U Jelena postavil dřevěný stánek. A nabízel podkrkonošskou pochoutku na Šumavě. Pekli jsme je v paneláku a děti z celého domu je na schodech testovaly," vzpomněl Rudolf Kozár na své podnikatelské počátky. Co během týdne doma napekli, bez problému o víkendu prodal. O tři roky později si s manželkou otevřeli Cukrárnu na náměstí, kde mimo jiné prodávají i zmrzlinu vyráběnou dle vlastní receptury.
Původní trubičky byly silnější, ze dvou oplatek, mezi kterými byl cukr se skořicí. V roce 1944 šly špatně na odbyt a nastal problém, co dál. Zavřít továrnu a propustit čtyři desítky zaměstnanců. Nebo přijít s novým nápadem. A s ním přišla babička Fejtová. Trubičky namotali na vařečku a mnohem užší je naplnili krémem. Po prvotním úspěchu u dělnic v továrně se během dvou dnů rozjela výroba naplno a patriot František Fejt nový vynález nazval Hořické trubičky.

„Lidé z Hořic si vymohli, že název Hořické trubičky se může používat pouze v okruhu patnácti kilometrů od Hořic v Podkrkonoší. Proto se těm ve Vimperku neříká hořické, ale pouze trubičky. Ty může vyrábět každý. Ale ty vimperské mají originální recepturu i původ," vysvětlil Rudolf Kozár, jak je to s označením trubiček, které si můžete zakoupit na náměstí ve Vimperku.

Přestože má tato sladká pochoutka své rodiště daleko na severu Čech, jeden jejich druh je spojen se šumavským Vimperkem. Právě zde se totiž v roce 1988 začaly vyrábět jako první v republice trubičky máčené v čokoládě.
O tom, že si své místo trubičky, původně hořické, na Šumavě vydobyly, dokázal i závěr naší návštěvy v cukrárně. Přestože bylo zavřeno, ozval se zvonek a po otevření se ve dveřích objevil mladý muž s tím, že už to nemůže vydržet a jde si jich deset koupit.

Rudolf Kozár: Narodil se v Královském Chlumci, deset kilometrů od Černé nad Tisou v roce, kdy abdikovat prezident Masaryk. Vystudoval matematiku a fyziku na pedagogické fakultě v Hradci Králové a po „osmašedesátém" za narušení socialistického řádu pracoval mimo jiné jako pomocný dělník. S výrobou trubiček začal v roce 1988 ve Vimperku, aby si přivydělal. O tři roky později už si otevřeli cukrárnu na náměstí a jako první začal s výrobou trubiček máčených v čokoládě.