Sem tam si přivydělával v lese, a když nebylo do čeho píchnout, pletl košíky a podobné zboží. Jednou se vypravil na proutí do Cikánského údolí a vyřezával tu nejlepší vrbovinu, co rostla kousek za Machů mlýnem. Když byl v nejlepším, podjela mu noha a už se ráchal v potoce.

Řeknete si, no což se mu mohlo stát. Vody je tam po kolena, v mlýně mu uvařili čaj, usušil se a mazal domů. Ale tak tomu nebylo. Jako na potvoru se tam v tom místě vytvořila tůňka, navíc jej něco chytlo za kaťata a už polykal andělíčky. Prostě a jednoduše se trefil vodníkovi rovnou do kuchyně. Jenže ten zelený mužíček o dušičku nestál. Když ho trochu vyráchal, aby byl povolnější, navrhl mu obchod. Nechá ho být a on mu za to každé jaro přinese tucet proutěných klecí na ryby.

Košíkář by slíbil cokoli, jen aby se dostal z té šlamastiky ven, tohle mu zas tak náročné nepřišlo, a tak si plácli. Ke cti košíkáře je třeba říci, že dohodu držel drahně let, až se jednou stalo, že buď zapomněl, nebo neměl čas. To už nezjistíme. A když se nic nedělo, pustil to z hlavy, a jak by řekli právníci, od smlouvy jednostranně odstoupil s tím, že pro proutí si bude chodit raději jinam. Uteklo zas pár let a košíkář se vracel z Hoštic domů. To se ví, musel přes potok, ale že měl trochu připito, na vodníka nepomyslel.

No, správně tušíte, jak skončil. Opět v tůni, a tentokrát to vypadalo, že s vodníkem už žádná dohoda nebude. Snad jediná vteřinka stačila, aby košíkářova dušička skončila v hrnečku. Jediné polknutí a bude konec. Avšak na poslední chvíli si to vodník rozmyslel, vystrčil košíkářovu hlavu nad hladinu a přísně se na něj podíval. A košíkář dostal druhou šanci. Nemusel už nosit k potoku žádné proutěné zboží, ale naučí vodníka ty klece uplétat, tak aby se už nemusel spoléhat na lidskou náturu.

Každý den chodil košíkář k potoku a předával své umění vodníkovi. Pravda, šlo to pomalu a zprvu se zdálo, že to bude marná práce, ale nakonec si s těmi neposednými proutky vodník poradil. A jestliže košíkář na své řemeslo zanevřel a pověsil jej na hřebík, vodník v něm našel zalíbení. Pletl nejen rybí klece, ale sem tam i za nějakou buchtu či koláč košíky a ošatky pro lidi, co žili kolem Zlatého potoka. Však ještě nedávno jste mohli najít vodnický košík skoro v každém mlýně, co jich tam od Včelné po Lažiště je.

Jaroslav Pulkrábek