Kliknutím zvětšíteZároveň přiznává, že tento skutek, ze kterého je obviňován, skutečně spáchal. Za hlavní motiv vraždy přitom označuje svá traumata z dětství, kterým byl podle svých slov vystaven po rozvodu svých rodičů.
Vysadili léky
„Dětství strávené u manželů Malhockých nebylo pro mě šťastné. K mé smůle jsem se velmi podobal svému biologickému otci, kterého matka nenáviděla,“ píše Heidinger v úvodu dopisu. Jak dále uvádí, nechce se tímto textem nijak obhajovat ani ospravedlňovat, cítí však potřebu objasnit veřejnosti motivaci svého jednání.
Podle jeho obhájce Milana Miškovského však k tomu zvolil velmi nešťastnou formu. O napsání dopisu podle něj mohl rozhodnout i fakt, že lékaři vysadili v současné době Heidingerovi léky proti schizofrenii a ta se tak u něj mohla naplno projevit.
„V průběhu našich setkání mne klient ujišťoval, že hluboce soucítí s pozůstalými a uvědomuje si rozsah tragédie, která všechny tak bolestně zasáhla,“ vysvětluje advokát Miškovský.
Osmadvacetiletý Heidinger pobývá v současné době v brněnské vazební věznici, kde zkoumají jeho duševní stav soudní znalci.
„Právě pro objektivní posouzení jeho zdravotního stavu nejsou klientovi podávány léky, a proto mohlo dojít k plnému rozvinutí duševní poruchy, což vyústilo v napsání tohoto dopisu,“ domnívá se obhájce Miškovský.
Svému dětství a rozvodu rodičů věnuje dvojnásobný vrah podstatnou část svého dopisu. V době, kdy se rodiče rozvedli, byla podle něj jeho matka příliš mladá, neměla ještě dokončené ani středoškolské vzdělání.
„Cosi jako mateřský cit bylo této osobě naprosto cizí. Malé děcko jí bylo v podstatě na obtíž, bylo spíš za trest a navíc jí připomínalo nenáviděného otce,“ útočí Heidinger v dopise na svou vlastní matku.
Důkaz u soudu
Jak uvádí server iDNES.cz, odmítl Heidinger v dopise spekulace, že jej k činu vedly dlouhodobé psychické problémy. „Nyní se soudní znalci snaží najít příčinu vraždění v nějaké duševní poruše, ale já trvám na tom, že se jejich spekulace nezakládají na pravdě. Vraždu jsem vykonal z čiré nenávisti, bolestně si vědom stopy, kterou v mé duši otiskli otčím s matkou,“ přiznává Heidinger.
Existenci této výpovědi potvrzují i jihočeští policisté. Podle jejich mluvčího Jiřího Matznera se budou obsahem textu zabývat. Dopis bude sloužit jako důkaz u soudu. „Kdy tam Heidinger stane, nedokážeme nyní odhadnout. Je ve vazbě a znalci z oboru psychiatrie na něj vypracovávají posudky,“ uzavírá Matzner.
Doslovný přepis dopisu dvojnásobného vraha Jana Heidingera
„Milí spoluobčané, rozhodl jsem se trochu rozvést své předešlé prohlášení týkající se motivu mnou provedeného činu vraždy manželů Malhockých. Úvodem dopisu chci ještě předeslat, že se tímto dopisem nepokouším hájit, nedejbože ospravedlňovat. Chci se jen pokusit vysvětlit, proč k takovému činu došlo.
Nuže tedy, dětství strávené u manželů Malhockých nebylo slastné. K mé smůle jsem se velmi podobal mému biologickému otci Jiřímu Heidingerovi, kterého matka nenáviděla, při rozvodu od něj díky rozhodnutí komunistického soudního aparátu vysoudila nesmyslné odstupné a soud navíc stanovil, že mě otec smí vídat jen jednou za čtrnáct dní. Vyrůstal jsem tedy s matkou, která neměla ještě ani hotovou školu, byla nezkušená a nedostatek autority vynahrazovala fyzickými tresty. Cosi jako mateřský cit bylo této osobě naprosto cizí. Malé děcko jí bylo v podstatě na obtíž, bylo spíš za trest, navíc jí připomínalo nenáviděného otce. Přilnula k muži, který byl otcovým opakem: podsaditý, usedlý, „umělecky založený“ Pavel Malhocký. S matkou ho krom jiného pojil chladný vztah k mé osobě. Byl jsem předmětem neustálého sekýrování, vykonával jsem ty nejpodřadnější domácí práce. Po čase jsem si uvědomil, že se doma cítím jako ve válce. Musel jsem se bedlivě střežit, abych nedal najevo nějakou zálibu nebo naopak neodhalil nějakou slabinu, protože otčím s matkou toho vzápětí využili proti mě. Zhruba od 12 let jsem v jejich domácnosti obden pomýšlel na sebevraždu. Zajímavé bylo, že otčím proti mě šel vždy skrze matku, nikdy ne přímo, jak by se na chlapa slušelo. Měl jsem ho tedy neustále v zádech. Sebral mi matku, tomu se myslím v psychologii říká „oidipovský komplex“, a má to za následek nenávist, obyčejnou lidskou nenávist, kterou jsem k němu léta pociťoval. Po čase jsem začal nenávidět i svou matku, když mi došlo, že se mě nikdy nezastane a je v podstatě stejně nepřátelská jako otčím. Nespravedlnost, fyzické tresty a dávání najevo, že v rodině spíše obtěžuji, byly běžnou součástí rodinného soužití. Vyrostl jsem v nepřátelském prostředí, jehož dva strůjce jsem odmalička nenáviděl. Ta samá lidská nenávist byla jediným motivem k dvojnásobné vraždě, kterou jsem po letech na obou vykonal. Bůh mě suď. Nyní se soudní znalci snaží najít příčinu vraždění v nějaké duševní poruše, ale já trvám na tom, že jejich spekulace se nezakládají na pravdě. Vraždu jsem vykonal z čiré nenávisti, bolestně si vědom stopy, kterou v mé duši otiskl otčím s matkou.
Toť zatím vše, na případné dotazy rád odpovím.
8. 4. 2010 Jan Heidinger
P. S. Pokud je nenávist týraného dítěte skutečně duševní poruchou, pak jsem nemocen.“
Zdroj: tn.cz
19
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
