Do sociálních služeb jsi přišla z finančního úřadu. Co tě nejvíce překvapilo?
Najednou jsem stála na druhé straně barikády, už to bylo jiné.  Začala jsem číst zákony jinak a viděla v nich jiné souvislosti. Na překotné legislativní změny musím reagovat okamžitě a spoléhat se sama na sebe.

Šéfuješ jednomu z nejlepších domovů pro seniory v republice. Odvedla si obrovský kus práce, co chystáš v současné době?
Právě začínám s uváděním další myšlenky, kterou je „Zahradní terapie.“ Náplní tohoto přeshraničního projektu, podpořeného prostředky Evropské unie, je vzdělávání zaměstnanců a zavedení této nové aktivity do praxe domova. Vzdělávání zajišťuje Vysoká škola pro agrární pedagogiku ve Vídni, která je jedním z partnerů za rakouskou stranou hranice. Vznikne také potřebná infrastruktura.
Chceme vybudovat zimní zahradu pro celoroční pobyt a aktivity, upravíme interiér a změny zaznamená i venkovní zahrada. Cílem je přinést našim uživatelům zahradu na dosah ruky, aby se jí mohli skutečně dotýkat. Po Smyslové aktivizaci, kterou jsme zavedli jako první v ČR, je to další velký krok pro stálé zkvalitňování nabízené péče pro seniory.

Máš velký pracovní kolektiv. Co tě v tomto směru baví a co ti naopak takzvaně bere šťávu?
Radost a starost jdou ruku v ruce a prostě k vedení lidí patří. Na lidi, které kolem sebe dnes mám, se mohu spolehnout. Vážím si pečovatelského personálu, který umí pečovat a zároveň ve chvíli, kdy je to potřeba, nabídnout rozmanité aktivity ušité každému na míru. Proto kladu na výběr zaměstnanců domova takový důraz, aby uměli podat pomocnou ruku a práci pro druhé vnímali jako poslání.   

Často se inspiruješ pro svou práci v zahraničí. Sleduješ trendy. V čem jsou sociální služby u nás lepší a co naopak musíme dohánět?
Sociální služby u nás dlouho stagnovaly, byly ústavní a hodně se podobaly nemocnicím. Domov seniorů má být domovem, kde je respektováno soukromí, vlastní výběr a jedinečnost každého člověka. A pak je tady to nejdůležitější, kdy je domov domovem, a to jsou lidé. Nezáleží tedy na stáří budovy a moderním interiéru, ale na pečovatelích, kteří jsou stále na blízku, umí naslouchat a pochopit. Proto si nesmyslím, že jsou v zahraničí lepší. Jeden sen ale ještě mám, a to jsou samé jednolůžkové pokoje, což je třeba trend belgických sociálních služeb.

Jsi velmi všestranná, zajímáš se o dění, máš velký přehled. Která oblast tě zajímá, přestože si s ní třeba neměla zatím mnoho do činění?
Počítače, mobily, rychlá auta, moderní technika všeho druhu. Fascinuje mě rychlost, s jakou se rozvíjí a tím, že nic není nemožné.

Vím, že ráda cestuješ. Kam se s manželem a dětmi chystáte letos? Respektive kam byste se chtěli podívat?
Nejraději poznávám země, kde nás doprovází domorodec, který nás vezme na jinak turistům vzdálená a přitom krásná místa. Na místa, která znají jenom místní. Pokud mě navíc dovolí nahlédnout do svého života a kultury odvážím si ty nejcennější zážitky. Takto bych letos chtěla poznat Irsko.

Co je na tobě výjimečného? Co umíš jen ty a nikdo jiný?
Nechápu lidskou závist a zášť pod heslem „úspěch se neodpouští“, a proto nezávidím. Vážím si lidí, kteří svou a jedno jakou práci dělají s pokorou, protože bez té to nejde. Žiju s vědomím, že se stále něčemu učím.