Představme si situaci, kdy začaly po silnicích jezdit první automobily. Stát věděl, že by měly splňovat určité technické podmínky k provozu na veřejných komunikacích, a tak je začal opatřovat poznávacími značkami. Ruku v ruce s tím zavedl i evidenci takových značek, aby bylo zřejmé, komu auta patří. Kdyby evidence neexistovala, byly by registrační značky naprosto k ničemu.

Přesně to ale bohužel vidíme u systému čipování psů, které bude povinné od ledna 2020. Novela veterinárního zákona v současné podobě je totiž trestuhodný paskvil. A to proto, že majitele čipem opatřeného psa nelze v současnosti dohledat, protože v ČR neexistuje to nejpodstatnější – celostátní registr čipovaných psů. Blázinec? Ne, pouze doklad o kvalitě práce českých zákonodárců dvě desítky let po začátku třetího tisíciletí.

Zodpovědnější majitelé zaregistrují psa v některém z mnoha již existujících soukromých registrů, ale to situaci vůbec neřeší. Některá města už vydala nebo novelizovala obecní vyhlášky, které nařizují vlastníkům psů nejen to, aby své psy nechali čipovat a také jim ukládá povinnost, aby je současně s tím nechali i zanést do městské evidence psů (dobrým příkladem je třeba město Přerov). Jenže ani to situaci neřeší, protože zatoulaný pes se může pohybovat po celém okrese. A staly se dokonce i výjimečné případy, kdy pes sám „nastoupil“ do vlaku a doputoval třeba i do jiného kraje.

Rozšiřování počtu již existujících registrů je proto kontraproduktivní. Sice je vedeno dobrými úmysly, ale dohledávání nalezených psů v desítkách nově vznikajících registrů silně připomíná známé rčení o jehle a kupce sena. Není proto divu, že se někteří strážníci už dnes nechávají slyšet, že čipy nalezeným psům vůbec kontrolovat nebudou a nadále budou postupovat tak, jako dosud – zatoulané zvíře odvezou do nejbližšího útulku a hotovo. Jedním slovem: blázinec!

A korunu tomu dávají představitelé státní moci – namísto toho, aby hned zjednali nápravu, jen neurčitě slibují, že celostátní registr čipovaných psů bude v ČR zaveden zhruba do čtyř let. Čekají nás tedy nejméně čtyři roky bez jakékoli evidence čipovaných psů. Čtyři roky! Dámy a pánové, nechci se nikoho dotknout, ale… Silně mi to připomíná absurdní situaci, kdy nějaká velmi zaostalá země konečně začne svým obyvatelům přidělovat rodná čísla a teprve poté někomu „nahoře“ docvakne, že je nutné založit k tomu i matriku.

RNDr. Evžen Korec, CSc., předseda Cane Corso klubu ČR, ředitel Zoologické zahrady Tábor