I přes ochrannou síť, která kryje lešení před Národním domem v Prachaticích, je už nyní jasné, že budoucí podoba jeho fasády bude opravdu výjimečná. Sgrafita, která ji pokrývají, dají průčelí domu podobu hodně se blížící té, kterou měl Národní dům při svém otevření počátkem dvacátého století.


Sice se mezi Prachatičáky vedou tak trochu spory o to, kdo vlastně původní sgrafitovou výzdobu odstranil, faktem ale je, že ta nová by měla podle restaurátorů Tomáše Skořepy a Jiřího Maška vydržet podstatně déle, než jejich originální předloha. Ta se nezachovala ani ve fragmentech, proto museli restaurátoři čerpat většinou jen z dobových fotografií a z nich vytvořit podklady pro jednotlivá sgrafita. Práce na samotné fasádě sice trvají zhruba třetí měsíc, nicméně příprava byla mnohem delší.


Výsledek veškerého snažení by mohla veřejnost naplno vidět už v prvních čtrnácti dnech v srpnu, kdy by mělo zmizet lešení a fasáda se ukáže v celé své kráse. „Dokončujeme rytou kresbu, takže nám zbývá dodělat spodní pás s ornamenty a nápisem Národní dům. Následně budeme provádět ještě korekce, domalování figurálních výjevů, které jsou v tuto chvíli vyryté a barevně podložené do fresky, a patinování celé fasády. Je potřeba totiž sladit novou fasádu tak, aby zapadla do celkového konceptu Velkého náměstí," zdůraznil restaurátor Tomáš Skořepa.


Asi největší problémy měli podle něho štukatéři při zednických úpravách. „Když se totiž dělala původní fasáda, využila se původní renesanční zeď, která se vyrovnala, ale omítka příliš nedržela. Zřejmě se už tenkrát trochu šetřilo, takže po odstranění novějších omítek začaly výplně vypadávat a nakonec do nové omítky přišlo víc materiálu, než se původně počítalo," uvedl s tím, že s prací štukatérů jsou restaurátoři maximálně spokojení. „Odvedli vynikající práci. Nechali jsme jim určitou svobodu v profilech podle jejich zkušeností, i když jsme prováděli určitou korekci podle dobové dokumentace. Dokonce se jim podařilo najít v některých místech stopy profilování spodních bosáží, takže se pak nové dělalo do původní podoby podle nově vytvořených šablon," pochválil Tomáš Skořepa práci odvedenou Ludvíkem Reindlem.


Své překvapení a zájem neskrývají ani kolemjdoucí. „Rozhodně jsou hodně překvapení, že tu něco podobného vzniká, takže nejsou výjimkou reakce, jak je možné, že něco takového bylo tak dlouho ukryté. Ani jim to moc nebereme," směje se Tomáš Skořepa.


I když se sgrafita tvoří zcela nová, mnoho tvůrčí svobody a invence rekonstrukce fasády restaurátorům nedopřeje. Je potřeba se totiž držet dobových podkladů. „V podstatě se vyplňuje prázdný prostor, který už nám někdo vymezil a svoboda je limitována daným prostorem. Pokud se týká barevnosti, museli jsme vycházet z dobových analogií, protože dochované fotografie jsou v zásadě černobílé. Že byla sgrafitová výzdoba zčásti i barevná ale potvrdil i nález olejomalby, která zachycuje objekt po dokončení," doplnil Tomáš Skořepa.