Pravda, byl zloděj, podvodník a sem tam přepadával osamělé chodce na stezce z Bavor do Vimperka. Ale ještě nikdy nikoho nezabil. Ani tohohle zabít nechtěl, přestože se vyzbrojil starou vojenskou puškou.  
Vyhlídl si ho v hospodě v Kušvardě, a když se obchodníček zvedl a na záda si hodil krosničku se zbožím, Lang ještě chvíli poseděl. Pak ledabyle zaplatil a s tím, že si musí ještě něco ve vsi vyřídit, se vydal za ním. Měl čas. Znal tu kdejakou zkratku a nemusel tedy  ani moc spěchat, aby byl na Žlibským sedle dříve než on.


Zastavil se u skalky nad Kořenným a ze štěrbiny vytáhl starou předovku zabalenou do hadru. Prach ani olovo neměl a ani nepočítal, že je bude někdy potřebovat. Ještě nikdy nikoho nenapadlo  zkoumat,  zda je opravdu nabitá.


Zpočátku to šlo stejně jako jindy. Lang s šátkem přes obličej skočil do hlubokého úvozu před vyjukaného obchodníčka a hrozivě na něj houkl, ať se rychle pomodlí, že za okamžik bude dočista tuhej. Obchodníček měl správně  sundat krosnu, vytáhnou všechny peníze a prosit o holý život. Jenže tentokrát  to tak nebylo. Lang, o hlavu větší, tedy položil flintu a vrhl se na obchodníčka. S takovým vyzáblem bude hotov jedna dvě. Nebyl. Obchodníček křičel, kousal, škrábal a bránil své zboží ze všech sil. Dobrou půl hodinu zápolili a Lang už měl strach, aby tu na ně někdo nenatrefil. Popadl větev a práskl s ní obchodníčka po hlavě. Ten zakoulel očima a už ležel natažený jak široký, tak dlouhý. Lang prohledal omráčenému kapsy, popadl krosničku a uháněl k Horní Vltavici. Obloukem obešel sklárnu a mezi stromy již prosvítala věž vltavického kostela, když se na něj s řevem ze stráně vyřítil obchodníček a vrhl se mu po nohách. A opět se strhla mela. Lang už to chtěl vyřešit stejně jako prve, odstrčil obchodníčka a shýbl se pro větev. Jenže obchodníček zavrávoral a upadl tak nešťastně, že si rozbil hlavu o kámen. Udýchaný a vyděšený Lang seděl na kameni a bylo mu do breku. Byl zloděj. To jo. Ale ne vrah.


Světská moc chvíli pátrala, hledala, ale na Langa nepřišla, a na ten mord by se pomalu zapomnělo. Kdyby se v těch místech nezačal objevovat obchodníčkův duch. Úpěl, kolemjdoucím hrozil a čekal na Langa. Ten se místu dlouho vyhýbal, ale jednou jej tam přeci jen jakási  povinnost zavedla a zlobě ducha neunikl. Celou noc jej naháněl po lese, až Lang vysílením padl a z toho vyčerpání zcepeněl. Jenže ani tím to všechno neskončilo. Jestliže do té doby strašil v lese nad obcí duch jeden, nyní tu řádili dva.


Honili se navzájem, tahali se o krosničku a kdo mohl, hledal si raději jinou cestu. Bylo z toho ve vsi mnoho mrzutostí a škody, až se obecní starší uradili a  v místě, kde strašilo, nechali vystavět kamenná boží muka.  
A až po té se vše zas vrátilo ke svému předchozímu klidu. A co víc, po té nešťastné události už si nikdo nikdy nedovolil někoho na cestě z Bavor do Vimperka přepadnout.