Nikdo neví, proč a jak se do té pustiny dostal, ani čím a jak se vlastně živil. Nikomu neškodil, sem tam pomohl při práci v lese, nebo poskytl přístřeší dřevařům, když je chytla nějaká ta slota. A tak jej nechali žít si po svém. Jen občas, když se objevil v horách v hospodě, si z jeho poustevnického života tropili žerty.
Jedné předlouhé zimy, kdy Seppovi sněhové běsnění nedovolilo již pátý den vystrčit nos z chalupy, padla naň nějaká tesknota. Najednou jej už netěšilo rozmlouvat sám se sebou a mlčet už vůbec ne. Režná došla a čas, kdy počasí dovolí sejít do vsi, v nedohlednu. Pes dřímal u kamen a kocour se hřál na půdě za komínem. A venku jen hučení větru a bílá tma.


Sepp by v tu chvíli dal půl života za nějakou společnost a lhostejno, zda by šlo o samotného čerta, či nějakou lesní potvoru. Jenže ani ti v tom bídném počasí nevytáhli hnáty z brlohu. No a protože byl Sepp vskutku hloubavý, napadlo jej, že by mohl zkusit vyvolat nějakého toho ducha. Aby tu nebyl tak sám. Sepp uměl leccos. Opravit střechu, naklepat kosu a málokterou bylinku v lese neznal jménem. Ale o duchařských záležitostech neměl ani páru. Tak zkoušel kde co. Kreslil kruhy, drmolil různá zaříkání, šaškoval se svíčkou. Ale po duchovi ani slechu ani vidu. Jenže Sepp nikdy nic nevzdal, a tak tu přeci jen najednou stál duch. Ale ne ledajaký. Nějaká stařena. Ukřičená, zlomyslná a nanejvýše protivná. Pustila se do Seppa, v chalupě řádila víc než venku vichřice. Sepp se pokoušel to svý kouzlení zase obrátit, ale jestli je těžké ducha vyvolat, poslat ho zpátky na věčnost je téměř nemožné.


Alespoň Seppovi se to nedařilo. Během prvního večera bylo všechno v chalupě naruby. Ženská kvílela, pes vyl a kocoura od té doby už nikdy nikdo neviděl. Tři dny trvalo to šílenství, než Seppa napadlo, že zmrznout v lese bude pořád příjemnější, než dál setrvávat s takovým duchem ve stavení. Ten však vytušil, že jeho hostitel má zaječí úmysly a snažil se Seppa stůj co stůj zadržet. Okna i dveře zavál sněhem, vrhal vším, co nebylo přibité.


Ráno našli Seppa i s jeho psem promrzlého a zbědovaného u hospody ve Světlých Horách. Bulvy vykulené, vykřikoval nesmyslné věty a zmateně ukazoval směrem ke své chalupě. A nutno říci, že ani pes na tom nebyl o mnoho lépe. Trvalo celý týden, než ze Seppa, který se odmítal vrátit domů, dostali, co se vlastně stalo. Na radu starého a v podobných záležitostech zběhlého volarského děkana pak chalupu raději zapálili, Sepp se odstěhoval do Kušwardy a dlouhé roky se tomu proklatému místu u Červeného potoka raději každý vyhýbal.