Jeho stavba začala 4. května 1789 zkušebním úsekem dlouhým 994 sáhů na vltavsko-dunajském rozvodí v revíru Svatý Tomáš. A to ještě před příchodem císařsko-královské dvorské komise, která měla rozhodnout nejen o pokračování stavby, ale měla i doporučit udělení císařského privilegia pro plavení dřeva po nově stavěném kanálu, ale především po řece Große Mühl k Dunaji. Plavební kanál měl sloužit k plavení polenového dřeva pro císařské hlavní město Vídeň. Protože v podstatě měl propojit panství Český Krumlov s Vídní, byl tehdy nazýván Krumlovsko-vídeňský či Vídeňský. A Vídeň palivové dřevo velmi potřebovala.

Když komise na Šumavu dorazila, viděla, že je to realizovatelný projekt. Přesto měl problémy. Necelé dva kilometry od rozvodí totiž byly hranice Království českého a Arcivévodství Rakousko nad Enží, které byly i hranicemi dvou panství – schwarzenberského panství Český Krumlov a panství premonstrátského klášteru Schlägl, a Rosenauerem navržený plavební kanál měl procházet celých 20 kilometrů přes klášterní lesy. Klášter nechtěl potřebné pozemky prodat. Komise dala přesto souhlas se stavbou, navíc klášter zavázala, že musí umožnit stavbu na svých pozemcích.

A stavba kanálu pak pokračovala neuvěřitelně rychle. Ještě v roce 1789 „došel“ plavební kanál do vzdálenosti 21 kilometrů k potoku Rasovka nad Novou Pecí. Do roku 1793 byl dokončen až na Jelení Vrchy. Další stavba plavebního kanálu až k bavorským hranicím pokračovala až v první polovině dvacátých let 19. století.

Ukázka plavení dříví 20. července doplní program 4. Hiršperských slavností, které organizuje spolek Svobodný Hiršperk spolu s obcí Nová Pec. Připomenutí práce plavců připravil Libín-S Prachatice, z.s.

Hynek Hladík