Všichni tři se postavili před zhruba pět stovek hostů na rozlehlém pivovarském dvoru za vlachovobřezským zámkem. "Jsme řemeslný pivovar, který ctí odkaz české pivovarské tradice. Vaříme pivo z nejlepších českých surovin a necháváme je zrát klasickým způsobem. Nefiltrujeme, nepasterujeme, abychom mohli nabídnout pouze čerstvé živé pivo plné chuti bez kompromisů. Věříme v tradici, věříme v poctivost, věříme v to, dělat správné věci pořádně. Chceme navázat na nejlepší tradice českého pivovarnictví a poskytnout ve svém okolí "nový" zážitek chuti piva všem, kteří hledají poctivou alternativu k průmyslovým pivům. Chceme přispět k povznesení české pivní kultury zpět na úroveň, která jí historicky patří, rozdávat radost všem, kteří věří v to samé jako my, a pomáhat na svět dobrým věcem v našem nejbližším okolí," popsali.

Zdravici přednesl architekt David Vávra, který se podílel na architektonickém řešení pivovaru. David Vávra přinesl šéfům nového pivovaru malý, ale poctivě zabalený dárek - grafický návrh světel v pivovarském sálu. Co se týče samotného piva, nosným produktem je klasický český ležák, který budou doplňovat vybrané svrchně kvašené speciály a výroční edice pod obchodní značkou Březí koza. Tento název vznikl z ankety ve Vlachově Březí, jejíž cílem bylo najít ten nejvhodnější. Dorazilo 130 návrhů, z nich byla vybrána Březí koza. Proč právě tenhle název? Ve znaku města Vlachovo Březí je kozel. Kozel však v názvu být nesměl. Proto koza. Proč březí, to je jasné, je z Vlachova Březí. Ale on ten název je trochu dvojznačný, právě březí koza, její siluetu, poněkud připomínající těhotnou ženu, je na etiketě, v logu. A na bílých tričkách, do kterých byli oblečeni nejen šéfové, ale i všichni, co byli při prodeji piva při slavnosti, je na zádech nápis BŘEZÍ KOZA - vymazlený pivo. Autorka názvu dostala poukázku na sto piv. Překvapením pro pivovarníky bylo sdělení, že autorka názvu pivo nepije.

Zato členové folklorního souboru Libín-S Prachatice, kteří se do oslavy otevření pivovaru zapojili, pivo pijí. Však také první taneční pásmo, se kterým se na dláždění pivovarského dvora (pro tanec asi není dlažba optimální) byla hospoda. Chlapi tancoval s velkými džbány, děvčata s půllitry z hrdějovické keramiky s logy souboru. V závěru tance ukázal Karel sládkovi, že ve džbánu nemá pivo. Sládek pochopil a přinesl po chvilce měděný džbán s pivem. Džbán pak putoval mezi členy souboru.

V rámci slavnosti byl proveden křest knihy Historie panského pivovaru ve Vlachově Březí Heleny Dvořákové a Libuše Kropáčkové, kterou vydal Městský úřad Vlachovo Březí. Obě autorky pátraly a sbíraly podklady ve Státním okresním archivu v Prachaticích, ve Státním oblastním archivu v Třeboni a Státním oblastním archivu v Litoměřicích. Kniha má 63 stran, na kterých je vedle textu celá řada kopií historických dokumentů, listin, dokumentací a historických i současných fotografií. Křest byl proveden originálním vlachovobřezským ležákem Březí Koza.

Libín-S Prachatice navázal dalším tanečním pásmem Koně. Ostatně koně bývaly na každém pivovarském dvoře, jistě tedy i ve Vlachově Březí. Ale kůň souboru Libín-S Prachatice není jen tak obyčejný kůň, umí i tancovat. Během tance se občas vydal mezi diváky, aby polaškoval s dětmi, sem tam do někoho strčil či udělal jinou "lumpárničku".

V závěru kůň padl, z něj se vyklubali Karel s Jirkou. Obzvlášť těm dvěma se pivo hodilo, bylo opravdu třeba.

Rozlučkovým tancem souboru je tanec v Prachaticích. Libín-S Prachatice se jím loučil i ve Vlachově Březí. Jen ve Vlachově Březí byl závěrečný tanec s džbánem s pivem.

Na závěr přišly na řadu památeční společné fotografie, soubor pozval mezi sebe i Davida Vávru.

Hynek Hladík