Šumavskou divočinou bude letos zájemce o vycházku nejcennějšími lokalitami Národního parku Šumava provázet čtrnáct lidí z různých koutů Šumavy od čerstvého absolventa vysoké školy přes podnikatele až po důchodce.
Mezi čtyřmi průvodci na jihu bude také Jana Šuláková ze Stögrovy huti.


Na léto je v plánu téměř každý den nějaká vycházka s průvodcem. Dá se to vůbec časově zvládat, když má být vycházek více než sto?


Je třeba říct, že se nekonají všechny naráz, ale postupně a v různých částech Šumavy. Na každého průvodce tady na jihu vyjde tak osm vycházek za sezonu. Záleží i na tom, kdo co dělá, někdo si vezme dovolenou, průvodci, kteří jsou učitelé, mají prázdniny, nebo na vás vyjde vycházka o víkendu.


Vy budete letos doprovázet návštěvníky třetí sezonu. O co je mezi nimi při cestě největší zájem?


Hlavně jsou rádi, že se dostanou do míst, kam by se jinak nedostali. Cestou jim řekneme o historii toho místa, upozorníme je na faunu a flóru v oblasti. Samozřejmě se zajímají i o aktuální problémy, jako je kůrovec. Je ale na každém průvodci, co jim k tomu řekne, je to hodně i o osobním názoru.


Co by si s sebou neměl účastník vycházky zapomenout vzít?


Vycházky se konají za každého počasí, ať svítí sluníčko, nebo prší a fouká studený vítr. Jsme na Šumavě, takže rozhodně dobrou a správnou obuv, dobré oblečení, raději i na převlečení, a samozřejmě jídlo a pití na celý den, případně léky, pokud je člověk potřebuje.


Dá se říct, kdo se vlastně ve skupinkách objevuje?


Kromě toho, že se nám lidi docela často vracejí, je složení skupin dost různorodé. Od rodin s malými dětmi, které přijíždějí i víckrát za sezonu, a mladých párů jsou to třeba lidi, kteří dělají hodně v kancelářích, na počítačích a sem si přijedou třeba jen provětrat hlavu.


Nemáte ve skupinách problémy s disciplinovaností účastníků? Přece jen s nimi jdete do cenných území?

Zatím jsem se nesetkala s nikým, kdo by nebyl disciplinovaný, takže mám zatím jenom samé dobré zkušenosti.

Stalo se vám, že by vás některý z účastníků poučoval?


To přímo ne, ale stává se, že některý z nich má informace, které ani já nevím a jsem ráda, že se i já dozvím třeba něco nového. Ale vyloženého šťouru jsem zatím ještě ve skupině neměla.


Vycházka do šumavské divočiny je určitě náročnější než obvyklá túra. Zvládne to každý?


Každá vycházka je různě dlouhá a jinak náročná. Třeba Vltavský luh je relativně krátký s poměrně menší náročností. Ale vycházky například na Trojmeznou nebo Smrčinu zaberou i sedm nebo osm hodin. Ale náročnost každé trasy se zájemce dozví na internetu a měl by tedy zvážit, jestli vycházku zvládne.


Je rozdíl mezi těmi, kteří se vydávají do šumavské divočiny s průvodcem, a vodáky, které doprovázíte?


Ten rozdíl je, řekla bych, docela velký. Lidi, kteří jedou na vodu, jsou přece jen odlišní, je to trochu horší s jejich disciplinovaností, ale s většími problémy snad vyjma jednoho, když jeden z vodáků vyrazil na řeku bez registrace a s trochou alkoholu, jsem se zatím nesetkala.


Je složitější na řece i komunikace s ostatními loděmi? Stanovujete si předem místa, na kterých se skupinou zastavíte?

Začínáme na Soumarském mostě, kde je výjezdní místo. Tady skupinu upozorníme na všechno, co souvisí s bezpečností a shrneme jim celé území, kterým budou proplouvat. První zastávka je pod železničním mostem, kde jsou nejčastějším námětem pro povídání perlorodka a rašeliniště. Další zastávka je buď Chlum, nebo soutok Teplé a Studené Vltavy, kde si řekneme to, co se nestihlo.

Má průvodce na řece práci náročnější, než při vycházce po souši?

To rozhodně. Je to dáno i tím, že na vodu jezdí různorodější skupiny a občas se stane, že se jim moc nechce nás přijmout a berou nás spíš jako nutné zlo.

Liší se váš výklad i podle toho, kdy se skupinou jedete?

Na období záleží hodně. Když se jede v červenci, kolem řeky kvete víc rostlin, na které se dá upozornit a o kterých mluvíme. V srpnu a září už je to trochu horší.

Zvykli si už vodáci na povinné registrace?

Dá se říct, že si pořád zvykají. Uvidíme, jak to bude letos, kdy se podmínky pro splouvání změnily. Někdo se k tomu staví odmítavě, zvlášť ti starší skalní vodáci. Chápu je, ale nedá se nic dělat. Sama jsem ale žádné problémy neměla, spíš se snažím odhadnout, koho ve skupině mám, a tomu se přizpůsobit.