Cesta vlakem byla rychlá, děti ochutnaly svačinky, které jim připravily maminky a už se začaly připravovat na výstup v cílové stanici. Svižnou procházkou prošla skupina z vlakového nádraží, přes náměstí a Říční ulicí až do areálu MEVPIS - mezinárodní enviromentální vzdělávací, poradenské a informační středisko ochrany vod.

MEVPIS byl na místě původního mlýna vybudován za podpory Operačního programu Životní prostředí Fakulty rybářství a ochrany vod Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích. Hlavním záměrem tohoto střediska je poradenství v oblasti ochrany vod a šetrného hospodaření s nimi, enviromentální výchova, celoživotní vzdělávání, informační činnost a metodická podpora v projektovém řízení.

Původní mlýn patřil panu Arnoštu Brokovi a jeho rodině, která zde v tehdejších dobách bělila prádlo pro celé Vodňany. V roce 1942 byl mlýn zkonfiskován okupační německou správou a rodina Broků deportována do koncentračního tábora, odkud se již nevrátila. Ještě za války dostala mlýn rodina Wolflů. Budova se později stala majetkem Výzkumného ústavu rybářského a hydrobiologického a sloužila jako sklad krmiv pro ryby a rovněž jako ubytovna.

Po rozsáhlé rekonstrukci zde od roku 2014 sídlí Mezinárodní enviromentální vzdělávací, poradenské a informační středisko ochrany vod Vodňany Fakulty rybářství a ochrany vod JU. V areálu Jihočeské univerzity na děti čekala Ing. Petra Plachtová a program mohl začít. Nejdříve proběhlo seznámení s raky a povídání o jejich životě, kdo chtěl pohladil si raka signálního, raka říčního a raka červeného. Poté následoval aktivní odpočinek na místním hřišti, rybí houpadla, pevné chůdy, sjezd na kladkovém laně, zde se tvořily dlouhé fronty, a všichni by tu vydrželi možná až do večera.

Pitný režim účastníci dodržovali svědomitě, přihlásil se hlad a to už děti hledaly v batůžcích svačinkové dobrůtky. Po svačině si skupinka menších dětí prošla příběhem s kapříkem Metlíkem, kde se pohádkovým vyprávěním seznámily s mnoha druhy ryb, hlavní postavou byl kapr obecný, a dále jeho kamarádi kapr lysec, plotice, štika, sumec a další. Byla to pohádka o tom, že být rybou není vždy pohádka.

Školáci si prošli příběhem kam plují ryby, bylo to o tajemném životě úhořů, jejich vodních kamarádech i nepřátelích, které na své cestě do Sargasového moře a zpět potkávají. Když se blížil čas oběda, děti si ještě chvíli užívaly hřiště a pak hurá do univerzitní jídelny na báječný oběd, skvělá hrachová polévka a palačinky s domácí jahodovou marmeládou a šlehačkou na přání. Hlad byl pryč a honem ven, jenomže sluníčko hřálo až pálilo tolik, že si děti s chutí užily výtvarné aktivity ve stínu stromů a připomněly si významné okamžiky dne.

Před odchodem si ještě děti zařádily na úžasném hřišti, poté si příjemně zchladily nohy v místní říčce, kterou mohly přebrodit tam i zpět a na druhém břehu čekaly vrbové domečky. Na závěr už zbývalo jen osušit nožky běháním po jetelovém trávníku, doplnit vodu do lahví, obout botky, batůžky na záda a vyrazit směrem k vlakovému nádraží. Cestou se děti osvěžily narozeninovou zmrzlinou a šly tak rychle, že byly na nádraží vcelku brzy a nedočkavě vyhlížely příjezd vlaku. Vlak přijíždí, nasedat, odjíždíme směr Prachatice… a po krátkém odpočinku je čas vystupovat, rodiče své děti radostně očekávají na nádraží. Naše velké poděkování patří paní Ing. Petře Plachtové a MEVPIS Vodňany.

Za rodiče patří velké poděkování paní Ivě Zíkové, Lence Homeňukové a Petře Prixové, které zároveň přejeme k dnešním narozeninám hodně zdraví, štěstí, lásky a aby Ti život dopřál všeho, po čem tvé srdce touží.

Jana Jakubcová