Pánové povídali o tom, jak se jim stal úraz, co udělali špatně a jak se mají děti chovat, aby se jim nic podobného nestalo. Vše bylo doplněno zajímavými fotografiemi a grafy.

Děti měly mnoho dotazů a měly potřebu povídat o svých zkušenostech. Vrcholem besedy bylo, když si vybraný žák mohl do vozíčkáře „píchnout“, abychom názorně viděli, jak moc záleží na tom, ve které části byla páteř poraněna.

Děti se s radostí dotýkaly nohou i trupu a vozíčkář říkal, co cítí a co už ne. Řeč přišla na ochranné přilby, chrániče, ale i na zlomeniny nohou u vozíčkářů, vybavení jejich bydlení, sporty, děti zajímalo, zda mohou mít vozíčkáři děti. Na závěr všichni dostali reflexní pásky a loučili jsme se se slovy: „Dávejte na sebe pozor!“

Dagmar Kozlová