Kde se vzal neobvyklý název tentokrát? Milan Koželuh si dal v roce 2019 za úkol každý týden napsat a zveřejnit na svém webu jeden text. Všechny byly na pomezí mezi fejetony, esejemi a povídkami a výběr čtyřiceti z nich nyní vydává. „A abych se vyhnul nařčení, že ani neudržím styl, vymyslel jsem pro tu žánrovou směs název litoral,“ přibližuje. „Ale má to i jiný, důležitější význam, je vysvětlený v knize,“ říká.

Knihu vydává Milan Koželuh vlastním nákladem stejně jako předchozí titul Khory. „Naštěstí s Khorami pomohli čtenáři a další dobří lidé. Zažili jsme trochu obrozenecké časy, když jsme osobně knihy lidem rozváželi, od Krumlovska přes Jindřichův Hradec k Pelhřimovu a Jihlavě. Mimochodem, žijeme v nádherné zemi, je radost jezdit i do odlehlých koutů a vesniček. Bylo to milé si s čtenáři alespoň chvíli povídat. I s lidmi, kterým jsme knihu posílali poštou, jsem si většinou chvíli psal. Bylo v tom kus novohradskohorského sektářství a spiklenectví…,“ vypráví Milan Koželuh. Taková distribuce čeká i Litoraly. Poputuje k lidem, kteří se zajímají o web Milana Koželuha a vědí o jejím vzniku.

Jak vnímá Milan Koželuh čas koronakrize? „S pokorou. Přišel jsem sice o všechny besedy a přednášky, ale jsem na tom líp než mnozí jiní. Nepřišel jsem o živnost, nejsou za mnou dluhy,“ říká a dodává: „Myslím na ty, kteří dopadli nikoli vlastní vinou hůř, od hospodských k umělcům.“

Milana Koželuha v těchto časech pár věcí překvapuje: „Jak moc se rozevřely nůžky mezi světem zaměstnanců a OSVČ. Jak třeba na jedné straně mnozí kulturní samoživitelé přijali to, že musejí nastoupit do továren a živit se manuální prací, a jak nadutě a zpruzeně se naopak začali chovat někteří zaměstnanci institucí a velkých korporací,“ myslí si. Lidsky i jako průvodce po horách se těší, až to všechno skončí. „Ale s kulturou to moc dobře nevidím. Myslím, že přijde doba ostrých loktů. Hodně pořadatelů už nyní říká, že jim bude rok trvat, než uspokojí závazky loni nasmlouvaných agenturních akcí,“ uvažuje.