Podle učitelky Jany Kostohryzové, která má na českobudějovické střední a vyšší zdravotnické škole na starosti odborné vyučování a praxe, oslovila budějovická nemocnice školu se žádostí o pomoc. „V rámci praxe jsme tam vyslali šest studentů druhého ročníku vyšší odborné školy, všichni se přihlásili dobrovolně,“ uvedla.

Nemocnice je rozmístila na různá oddělení, pracují na infekčním a plicním oddělení, covidových jednotkách i odběrovém místě. Petra Rokosová z Vysočiny studuje obor diplomovaná všeobecná sestra. V nemocnici pečuje o pacienty na infekčním oddělení A.

Každodenní rutina

„Je to v podstatě covidová jednotka, každé ráno si musíme připravit léky, infuze a všechen potřebný materiál. Než vyrazíme na pokoj, musíme se převléknout do ochranných pomůcek,“ popsala začátek směny.

Pacientům na pokojích rozdává léky, infuze, pomáhá je polohovat, pořád dokola měří saturaci (obsah kyslíku v krvi), kontroluje dýchací přístroje a kyslík.

Student ZSF JU Vít Mazák u vstupu na pracoviště JIP Nemocnice České Budějovice.
Vít Mazák pomáhá během pandemie na jednotce intenzivní péče v Budějovicích

Na covidové jednotce stanice A se starají asi o 21 pacientů, počet se často mění. „Fluktuace je veliká, jde o přesuny na jiná oddělení, a bohužel také často o úmrtí. Máme 21 lůžek, na pokoji jsou pacienti po třech. Večer je třeba jeden pokoj prázdný a když přijdu ráno, je všech sedm zase plných,“ popsala Petra Rokosová.

„Pacienti jsou tady na zaléčení na začátku hospitalizace. Když se jejich stav zlepší, jsou přeloženi do jiné budovy, pokud se uzdraví, odcházejí domů,“ vysvětlila.

Slouží přístroje

Lidé, o které se stará, potřebují intermediární péči. „Jde většinou o starší pacienty při vědomí, jsou ale připojeni na kyslík, mají i patnáct litrů kyslíku za minutu, což je opravdu hodně. Máme pacienty i na AirVo, což je zařízení na vysokoprůtokovou neinvazivní plicní ventilaci. Je to přístroj, který jim vhání do plic až 60 litrů kyslíku za minutu, mají ho neustále, dvacet čtyři hodin sedm dní v týdnu,“ objasnila.

Na nemocné s covidem nejvíc dopadá podle Petry Rokosové odloučení. „Věřím, že jim je fakt špatně i fyzicky, ale myslím si, že je nejvíc trápí zakázané návštěvy. Jak jsou sami, nejsou na tom dobře po psychické stránce. Mrzí je, že za nimi nemůžou příbuzní,“ míní studentka.

„To, že vám dvakrát denně někdo zavolá, nemůže nahradit osobní kontakt,“ myslí si.

Raději milosrdná lež

Nejčastěji se pacienti ptají, kdy je propustí a jestli se jejich stav zhoršil. Když vidí, že jsou na tom špatně, nemůže najít slova. „Na to nemáte sílu a odpověď. Stojíte jak opařená a víte, že už se nevrátí, ale říct to nemůžete,“ popsala těžké okamžiky, při nichž raději mlčí, nebo volí milosrdnou lež.

„V případě zhoršení stavu pacienta mohou příbuzní přijít. Když sestřičky a lékaři vidí, že se pacient hodně zhoršil a nevypadá to s ním dobře, kontaktují rodinu a umožní jí rozloučit se,“ vysvětlila.

Tyto okamžiky se odehrávají na připravené židli u lůžka. „Většinou si přijdou naposledy popovídat na 15 až 30 minut, a dají tak blízkému poslední sbohem.“

Ve většině případů má ale léčení happy end. Na oddělení také vznikají i dlouhodobá přátelství. „Pacienti si povídají mezi sebou, když mají chuť a sílu. Snažíme se k sobě umisťovat podobné věkové skupiny, navzájem se podporují. Probírají to, co kdo dělá v běžném životě. Kolikrát se stane, že si i vymění telefony, aby zůstali ve spojení, “ zmínila budoucí sestra.

Je to horší než v lednu

Petra může srovnávat, nyní se o covid pozitivní pacienty stará už více než týden. „Navíc jsem na stejném oddělení pomáhala už letos v lednu,“ uvedla na vysvětlenou. Když srovnává tato období, rezolutně říká, že aktuální situaci považuje za horší. „Přijde mi to mnohem horší, protože JIPky jsou plné. V lednu tady byli lidé jen na kyslíku, teď už mají i AirVo,“ porovnala.

Dominik Král studuje na Zdravotně sociální fakultě JU 2. ročník oboru Všeobecná sestra. Nastoupil ve středu do jindřichohradecké nemocnice na JIP interního oddělení.
Studenti nasazení do nemocnic vzkazují odpíračům: Covid není chřipka

Většinu jejích klientů tvoří starší ročníky od 65 do 80 let. „Ve čtvrtek jsme ale přijímali i pětatřicetiletou paní, za týden se tu otočí tak pět lidí mladšího věku od 30 do 40 let,“ sdělila s tím, že převažují neočkovaní, ale najdou se tu a tam i osoby plně očkované.

Na smrt je zvyklá

Viděla umírat řadu lidí. „Když někdo zemře na jiném oddělení, zabalí se do prostěradla. Pokud zemře pacient s koronavirem, dává se ještě do speciálního vaku. To mi je osobně líto,“ řekla rozklepaným hlasem.

Spousta lidí se ale uzdraví. „Jsou rádi, že mohou svobodně dýchat bez přístroje, už se nedusí a odcházej domů. Jsou vděční, děkují nám za péči. Jeden pán nám chtěl věnovat i peníze, ale my ho odmítli. Nosí nám čokolády, kávu, jsou rádi, že jsme jim pomohli,“ přiblížila projevy vděčnosti.

Dvaadvacetiletý Karel Slunečko z Tábora (vlevo) se stará o indikované pacienty lékařem či hygienickou stanicí, kteří přichází na odběry z nosohltanu.
Mladý záchranář sbírá zkušenosti na odběrovém místě, další štace bude ARO

Koronavirus sama měla, možnost další nákazy si tak nepřipouští. „Nad tím jsem nepřemýšlela, ani s tím nepočítala, beru to jako práci. Covid jsem měla a jsem očkovaná, tak mě ani nenapadlo, že bych se mohla znovu nakazit,“ řekla Petra Rokosová.

Není to chřipka, to by měli všichni vidět

Veřejnosti a všem pochybovačům by ráda vzkázala, aby dodržovali hygienická opatření. „Noste respirátory, používejte dezinfekci, udržujte rozestupy. Ta nemoc tu je a nikdo si ji nevymyslel. Vy, co máte možnost, nechte se očkovat, nepodceňujte to,“ apeluje Petra Rokosová.

Přála by jim, aby mohli vidět práci zdravotníků na covidových jednotkách. „Ti, co na to nevěří, by se měli obléknout do všech těch ochranných obleků, co nosíme my, a oddělení si projít, aby viděli, co my tady každý den. Jak se tu lidé trápí, že nemohou dýchat. Kašlou, dusí se, jsou uplakaní…,“ dodala.