„Říkáme tak našim specialistům, kteří hodnotí kvalitu ovzduší a intenzitu zápachu,“ vysvětluje Renáta Kollarczyková, tisková mluvčí Vodovodů a kanalizací Jižní Čechy. Společnost zkoumala kvalitu vzduchu v okolí čističek odpadních vod.

„Tým čichačů obdrží vzorky z vybraných lokalit,“ popisuje celou akci Kollarczyková. Měření se soustřeďují na pozorování kvality ovzduší v okolí vybraných čističek odpadních vod, kam vyjede tým odebrat vzorky.

„Vzduch se nabere do připravených odběrových vaků a v něm je pak pod tlakem zmrazen na dobu třiceti hodin.“ To je lhůta, do které musí celý náklad dorazit do specializované laboratoře v Brně, kde je analyzován „degustátory“ vzduchu, tedy čichači. Ti ho nasávají z boxu pomocí dlouhých hadic a následně ho na základě svých dojmů vyhodnotí.

„Tito lidé inhalují různě zředěný vzduch, který jsme odebrali u čistící stanice,“ doplňuje Bohdan Svozil z brněnské firmy, která celou akci realizovala. „Před tím, než budou vzduch hodnotit, musí ale projít řadou lékařských prohlídek. Nakonec jsou postaveni před několik vzorků, které ohodnotí buď kladně, nebo záporně. Na základě jejich odpovědí pak inspekce životního prostředí sestaví celkovou zprávu pro ministerstvo.“

Vnucuje se otázka, jakým způsobem vůbec mohou čističky kontaminovat okolní ovzduší. Kamenem úrazu bývá většinou zpracování nečistot, odebraných z již čisté vody. To potvrzuje i Kollarczyková: „Nejsilnější zápach bývá v prostorech tzv. kalolisu, kde jsou nečistoty shromažďovány a poté odváženy pryč.“

V celé republice

Výsledky šetření jsou pro jižní Čechy velmi pozitivní. Letos prošly zkoumáním v Brně vzorky z menších čističek, například z Lišova, Dačic nebo z Lomnice nad Lužnicí.

„Limit zápachu nebyl překročen ani v jednom případě, nejméně příznivé výsledky jsme měli z Blatné, ale i tam byla jeho intenzita v mezích.“ upřesňuje Kollarczyková a dodává, že nejčastějším problémem bývá zastaralé zařízení stanic. „Vliv na kvalitu vzduchu nemá ani místo, kde se čistička nachází, mezi kraji nejsou ve výsledcích žádné rozdíly,“ doplňuje Bohdan Svozil. Srovnatelných výsledků v obdobném průzkumu dosáhlo i sousední Rakousko.

Nová legislativa

Takzvané pachové zkoušky u čističek odpadních vod se staly povinností od roku 2002, kdy začala platit příslušná vyhláška. „Od té doby jsme zkontrolovali celkem 31 čističek v Jihočeském kraji,“ shrnuje Kollarczyková výsledky projektu a dodává: „Informace, které jsme získali, budou sloužit ministerstvu životního prostředí, které na jejich základě stanoví normy čistoty a sankce, které budou do zákona zahrnuty.“

V případě závažnějších problémů by byla situace oznámena místnímu městskému nebo obecnímu úřadu, v krajním případě by muselo dojít k zakrytí celé čističky tak, aby nedocházelo ke kontaminaci prostředí.

Kontrole ovzduší byly vystaveny jen čističky většího významu, s více než dvěma tisíci připojenými obyvateli. „V roce 2006, kdy jsme s kontrolou začali, jsme soustředili pozornost na prvních jedenatřicet stanic. Šlo o ty největší v Jihočeském kraji, zatímco o dva roky později jsme zkoumali stanice menšího rozsahu. Letošní akcí celý projekt končí, tudíž jsme vybírali hlavně lokální čističky,“ upřesňuje Kollarczyková a dodává, že nepředpokládá další měření zápachu v dohledné době.

Pachové zkoušky proběhly po celé České republice a i v zahraničí, například v Rakousku.
Výsledky jsou srovnatelné jak v rámci krajů, tak i v mezinárodním měřítku.

Václav Rameš