Začátkem dubna se na hrázi rybníka sešel Jambor, Kudrle a Švancar, že se musí poradit, jak tu potupu smáznou, ale ať dumali, jak dumali, nic jiného, než že budou mít nejvyšší májku nejen na celé Šumavě, ale i v krajích okolních, nevymysleli.
A hned si rozdělili úkoly. Jambor domluví tesaře. Tak dlouhý strom, jenž by špičkou šimral mraky, asi nenajdou, takže budou muset pospojovat několik kratších. Švancar zajde do lesa a vyhledá, co přijde ke skácení, a Kudrle zjistí, jak jsou na tom s májkou nejen Pěčňováci, ale i v Kožlí či Budkově.
Jaksepatří dlouhé a přitom štíhlé smrky našli v obecním lese kousek od rybníka, kde se říká ,,Na Velikonocích". Rovný tucet jich pokáceli, možná i víc. Na místě je oholili a stáhli k rybníku. Pěkně v noci, aby mládenci z okolních obcí netušili, co na ně chystají. A ráno začali stavět.
Trvalo by dlouho vypsat, jakou štrapáci jim dalo májku vztyčit. Už se sami báli, že to snad ani nesvedou, ale nakonec se dílo zdařilo. Konce májky nedohlédli, i když byla obloha jako vymetená.
Jaksepatří ji upevnili a začali se dmout pýchou. Z Kožlí, jak z Dolního tak z Horního, od Budkova a nakonec i z Pěčnova se začali trousit čumilové. To se ví, Chlumanským dělalo přenáramně dobře, když viděli, jak sousedi vyvrací hlavu, a při tom všem naparování si málem ani nevšimli, že zapomněli na samý konec připevnit barevnými pentlemi ozdobenou špičku.
Co teď s tím? Když ji tam nedají, budou se jim pošklebovat, bez ohledu na to, jak dlouhá ta jejich májka je. Někdo radil, ať to nechají být, že na druhý konec stejně nikdo nevidí, jiný prý že ji musí shodit a postavit znova a třetí raději mlčel. Nakonec rozhodli, že ten nejmrštnější z nich vyšplhá nahoru a zdobnou špici tam upevní.
Šplhal mladý Tvrdek. Když byl nahoře, spustil provaz a špici vytáhl. Dlouho se nedělo nic. Jen májka se trochu chvěla, jak se tam ten kluk nahoře vrtěl. Pak se ozvalo škubnutí, jako když trháte plátno, a přestože na obloze nebylo ani mráčku, spustil se liják, jaký tu ještě nikdo nezažil. Tvrdek, jak tam montoval tu špici, protrhl nebeskou oponu a všechna ta voda, co jí v oblacích bylo, se spustila dolů na Chumany.
Napřesrok už stavěli v Chumanech májku obyčejnou jako všude v okolí a pramálo jim záleželo na výšce. Ale stejně jim od té doby všechny jejich trhy, pro tu díru v nebesích, proprší.
JAROSLAV PULKRÁBEK
