„Nemáme totiž peníze na výplaty,“ přiznala včera 5. března Deníku ředitelka Farní charity Prachatice Michaela Veselá. Charita provozuje azylový dům pro muže i pro ženy s dětmi.
„Zaměstnáváme třináct lidí a na účtě máme jen pár tisíc korun. Jak řeknu lidem, co naplno celý měsíc pracovali, že nedostanou mzdu, kterou si zaslouží?“ láme si hlavu.
Michaela Veselá pracuje na charitě pátým rokem. Pokaždé je to prý stejné. Na podzim požádají ministerstvo o peníze na provoz, počátkem roku jim finance přidělí. Pak čekají, až peníze přijdou. Měsíc, dva, tři. Jenže mezitím musí platit.
„Ministerští úředníci si nedovedou představit, co to je,“ tvrdí Michaela Veselá.
„Oni mají peníze na účtě každý měsíc, ale co my?“
Je to prý nespravedlivé, protože neziskové organizace zajišťují sociální práci, kterou má zabezpečit stát. Jenže ten tolik státních zařízení nemá, tak péči s díky přenechává nestátním zařízením. Ale nezaplatí jim včas.

„Je to každoroční martyrium,“ přiznává Michaela Veselá. „Nemáme žádné rezervy, ze kterých můžeme čerpat. V lednu jsme se dozvěděli, že nějaké peníze z ministerstva dostaneme, ale je březen, a stále nic. Slibují nám, že snad v polovině měsíce.“
Jestli ale nebudou peníze na provoz, musí azylové domy zavřít a ženy s dětmi i muže bez domova vyhnat na ulici.
„Sami máme problémy s penězi, nemůžeme proto prachatickým pomoci,“ říká Roman Tlapák z Diecézní charity České Budějovice, pod kterou prachatická Charita patří. Nejen ale oni.
„Problémy s financemi mají i naše zařízení,“ přiznává krajská radní pro zdravotnictví a sociální oblast Ivana Stráská. „Až k nám peníze z ministerstva práce a sociálních věcí přijdou, hned je přepošleme do všech zařízení,“ slibuje Ivana Stráská.