Sotva sem dostanou vlastního faráře, když se ani o zvon nepřičiní.


Slovo dalo slovo a sháněli zvonaře. V těch dobách jich bylo ještě poskrovnu. Našli ho až v Pasově. Zvonů sice moc neodlil, ale zato byl laciný a řečí měl, jako by jiného zvonaře na světě nebylo. Postavil si pec v lesíku pod hradem a dal se do díla. Jenže mu to nějak nešlo. Půlka srpna pryč a zvon nikde. A to se má už na svatého Bartoloměje se vší slávou vyzvánět.


Zvonař hudroval a nadával, klel i Božího jména nadarmo bral, takže se stalo, co se stát muselo. Jak tak nadává a vztekle hází vercajkem po lese, stojí před ní rohatej. Že mu s tím zvonem vypomůže. O srdce se pak postará bohumilický kovář. A vypomohl. A vůbec nic za to nechtěl. Ani tu dušičku.


Zvon s hlasem jak med včas vytáhli do věžičky, kněz jej požehnal a pocákal svěcenou vodou. Jenže čertovské dílo se nějak s těmi posvěcenými záležitostmi nesneslo, a když nově ustanovený zvoník ráno na svatého Bartoloměje poprvé zatáhl za provaz, neozvalo se ani ptačí pípnutí. Zvon byl fuč. Jen čert se za kostelní věží smál, že se mu podařilo vimperské pánbíčkáře napálit.


To se ví, zvonař nemeškal a zmizel dřív, než po něm byla sháňka. Ani ve Vimperku, ani v Pasově už o něm nikdo nikdy neslyšel. Se zvonem to však bylo jiné. Čas od času se ozýval v lese mezi Pasovem a Vimperkem. Jednou pomohl zbloudilým soumarům najít správnou cestu, jak se ostatně na správný zvon sluší, jindy je zas po čertovsku zavedl do zrádných bažin. To, jak se hádal v pekle ulitý zvon se srdcem od zbožného bohumilického kováře. A nikdo netušil, kdo že to má zrovna v tu chvíli navrch.


Ale zpátky do Vimperka. Tam byl sice poprask, ale ta ostuda konečně hnula žlučí i vrchnosti, a že by se na to podívali, aby ve Vimperku neměli pořádný zvon. A nejen zvon, ale i kostel. Na náměstí vystavěli svatostánek jak se patří a do zvonice zavěsili zvon krásnější a libozvučnější než všechny zvony v okolí.


A aby bylo jasné, proč tu je, nazvali ho Marie pomocnice. Tak je tomu dodnes. A svatý Bartoloměj? Sem tam jeho věžičku sice zvonem opatřili, ale žádný tam nevydržel. I ten jeho poslední, válečný, dnes koneckonců najdete ve zvonici na náměstí.

Jaroslav Pulkrábek