Po dvouměsíčním zkušebním provozu otevřela Střední škola Vimperk prvního prosince slavnostněji a oficiálně svou školní restauraci Sv. Rafael. Nervozita sice byla, ale rozhodně ne z toho, že by měli v téhle restauraci těžkou hlavu z EET. Podobná školní střediska totiž elektronické evidenci tržeb nepodléhají.

A tak se mohli studenti oboru kuchař – číšník soustředit jen na to, aby hostům co nejvíce chutnalo. O to se konec konců snaží každý všední den, kdy školní restaurace připraví pro strávníky mezi desátou až druhou hodinou v průměru padesát až pětapadesát obědů. To, že se slavnostně otevřela školní restaurace až dva měsíce po zahájení provozu, má podle Antonína Olaha, vedoucího učitele odborné výchovy oboru služeb prostý důvod. „Ze své zkušenosti vím, že není dobré dělat slavnostní otevření v restauraci, která není lidově řečeno zajetá, a především v našem případě si děti musejí zvyknout na nové prostředí a práci, která je tu čeká," vysvětlil.


K samotnému slavnostnímu otevření od první myšlenky ale vedla několikaletá cesta a podle ředitele Střední školy Vimperk Lubomíra Pichlera měla svůj vývoj. „Hledali jsme cestu, jak zlepšit úroveň našich studentů v oboru služeb, zejména pak v oboru kuchař – číšník. Přestože jsme věděli, kde ve vzdělávacím procesu vznikají chyby, nebyli jsme schopni vhodným způsobem najít odpovídající prostory," uvedl ředitel školy. To, že pro projekt školní restaurace byla nakonec vybrána budova bývalého domova mládeže, byla spíše náhoda a nebýt jí, mohli si na obědech uvařených studenty školy pochutnávat Prachatičtí. „V sídle v Prachaticích, kde provádíme odborný výcvik našich studentů, se nám dlouhodobě nedařilo sehnat dostatečné množství prostředků pro vytvoření důstojného prostředí. A tady jsme se s kolegy z ostatních technických oborů shodli, že jsme schopni prostory upravit vlastními silami," doplnil Lubomír Pichler.


Svůj název dostala školní restaurace podle jména historického objektu, ve kterém se nachází. „Objekt nechala postavit rodina Steinbrenerů, která se zasloužila o mnoho záslužných počinů ve Vimperku a na Šumavě. Jelikož to byli lidé dbalí starosti o své zaměstnance, lidé, kteří žili ve víře, dělali spoustu dobročinných aktivit. Tak vznikl i dům nesoucí jméno sv. Rafael. Ve starých knihách se o něm můžeme dočíst, že sloužil k rehabilitaci a osvětě, zejména ducha. Proto si myslím, že se jednou dočkáme, že rozsáhlé zbylé prostory budou moci být využívány k pořádání různých setkání, snad i k našemu velkému cíli, to je vrátit se zde k přeshraniční spolupráci, které jsme se věnovali dvacet let a momentálně tak trochu spí," dodal Lubomír Pichler s přáním, aby se do restaurace Sv. Rafael hosté rádi vraceli.


Prvotní důvod, proč škola otevřela vlastní restauraci, tedy nabídnout svým studentům kvalitní zázemí pro vzdělávání budoucích kuchařů a číšníků, ocenila při slavnostním otevření také poslankyně Poslanecké sněmovny ČR Vlasta Bohdalová. „Často studenti chodí na praxi do normálních provozů, kde někdy nejsou vzděláváni tak úplně podle představ školy. Protože máte vysoko nastavený standard, je správné, že jste otevřeli vlastní restauraci, kde ten vysoký standard dětem budete předávat. A to je podle mne na tom to nejkrásnější. Je třeba se bavit o podpoře nejen řemesel, ale i oborů služeb, tedy kuchaři, číšníci, cukráři a tak dále, protože ať chceme nebo ne, bez těchto základních lidských činností, řemesel a odborně vzdělaných mladých lidí, se neobejdeme. Nemusejí znát logaritmy, ale když dokáží skvěle připravit svíčkovou, kachnu nebo upéct vynikající dort, v životě se určitě neztratí a ostatní to ocení," poznamenala poslankyně a na adresu Lubomíra Pichlera a Antonína Olaha dodala. „Jsme ve školní restauraci, kterou otevírá škola, já jsem učitelka, takže, pánové, dejte mi žákovské knížky a já vám do nich napíši jedničku s hvězdičkou."


Podporu má nápad školní restaurace a výchovy odborného a učňovského školství také u starostky Vimperku Jaroslavy Martanové. „Čeho si nejvíce vážím, je nejen samotná myšlenka a nápad, ale hlavně to, že funguje. Je důležité, aby se dařilo vychovávat kvalitní řemeslníky a odborníky ve službách, aby pak oni mohli poskytovat standardně dobře odvedenou kvalitní práci. Mně osobně rozhodně nebude vůbec vadit, když si pozvu řemeslníka a nebude mít maturitu, ale bude to, co má, umět dobře a kvalitně," doplnila starostka Jaroslava Martanová.