Před deseti lety uspořádali ve Vimperku první koncert, po pár letech už jim byla klubová scéna malá, tak založili spolek a pustili se do pořádání Majálesu v letním kině. Letošní šestý ročník jim bohužel překazil koronavirus, proto si na léto připravili nový projekt – Parkbouda.

Kluci ze spolku MISSION Vimperk se zkrátka neradi nudí a neustále vymýšlí nové možnosti, jak oživit kulturní dění ve Vimperku. Jak sami říkají, po letním kině chtějí vdechnout život další lokalitě, městskému parku u ZŠ T. G. Masaryka.

Návštěvníkům už od 10. července, kdy bude „otvíračka“, nabídnou nejen místo pro setkávání s rodinou a přáteli, posezení, ale i kulturní program od malých koncertů přes cestovatelské přednášky, filmové projekce až po PechaKucha Night. Šimon a Štěpán Blaschkovi, kteří mají Parkboudu na svědomí, odpovídají na další otázky a odhalují nové plány.

Před deseti lety jste s přáteli začali ve Vimperku a okolí pořádat první koncerty. Co všechno už se ve vaší režii odehrálo?

Šimon: Začali jsme tehdy jako studenti místního gymnázia s jedním koncertem, a protože vše dopadlo nad očekávání, za půl roku jsme udělali další. Za 10 let působení jsme pozvali kapely jako Vypsaná fiXa, Wohnout, Horkýže Slíže, SPS a mnoho dalších. K tomu občas pořádáme různé besedy a přednášky, hlavně cestovatelské, naší největší akcí je ale Majáles Vimperk, který se měl letos uskutečnit už pošesté a v loňském roce na něj zavítalo na dva tisíce lidí.

Majáles byl letos zrušený, tak jste si vymysleli nový projekt, Parkbouda. Jak vás to napadlo a co si pod tímto názvem představit?

Šimon: Na začátku dubna nám už bylo jasné, že se Majáles bohužel neuskuteční, zároveň jsme s bráchou oba pracovali v oborech, které ze dne na den musely přestat fungovat (kultura, gastro). Po nějaké době jsme si našli brigádu v lese, a zatímco jsme házeli větve, v hlavách nám vznikl nápad vytvořit ve Vimperku netradiční místo setkávání. A tak vznikla Parkbouda , v městském parku „vyroste“ venkovní občerstvení s posezením, kde budou několikrát do týdne probíhat různé kulturní akce.

Štěpán: Podobný koncept jsem nosil v hlavě už dlouho, často jsme o tom diskutovali, ale teprve letos se nám shodou zmíněných okolností podařilo dotáhnout vše do konce.

Inspirovali jste se při jeho vymýšlení někde jinde?

Štěpán: Určitě existuje řada podobných stánků, ať už u nás v Česku, nebo v Evropě, která nás inspirovala, ale není to tak, že bychom okopírovali konkrétní místo. Za sebe můžu říct, že se často snažím všímat si detailů v zajímavých podnicích a kulturních institucích, a pokud je to možné, využít je právě na našich akcích.

Blížíte se pomalu do finále, jak náročné bylo všechno připravit?

Šimon: Ač máme poměrně dost zkušeností z různých akcí, Parkbouda je pro nás ve spoustě ohledech novinkou, učíme se dost za běhu, takže náročné to je. Kromě zásobování, příprav programu nebo výroby boudy samotné, řešíme také hromadu byrokracie, která je s takovým projektem spojená. Nyní už ale opravdu ladíme jen finální detaily.

Jak to vypadá, když bratři pracují na jedné akci? Je to boj?

Šimon: Zatím jsme se nezabili, naopak k sobě máme velmi blízko nejen jako sourozenci, ale i pracovně – oba vidíme věci podobně a klademe důraz na detaily. Právě proto se nám dobře spolupracuje.

Štěpán: Jelikož jsem byl od mala výtvarně založený, Šimon mě už u prvních akcí úkoloval tvorbou plakátů a grafiky. A vlastně od té doby spolu fungujeme. Jak akce rostly, rostl i objem práce a troufám si říct, že i vizuální úroveň. Pro mě je to od začátku velká škola. Poslední dobou se má spolupráce s bráchou rozšiřuje i mimo pole grafiky, nejčerstvějším příkladem je Parkbouda.

Máte tedy nějak rozdělené „role“ v Parkboudě?

Štěpán: Šimon řeší drtivou většinu byrokracie, já mám na starosti vizuální stránku a také mě asi nejčastěji potkáte v samotné boudě za barem. Dohromady se pak snažíme spravovat sociální sítě Parkboudy. Nejsme v tom ale sami – Michal a Ondra, další dva členové spolku, zajišťují řadu dalších věcí spojených s provozem boudy.

Šimon: Je to tak, po deseti letech pořádání různých akcí se ze mě stal větší byrokrat, než bych si přál. Mým hlavním úkolem bylo vyřídit všechna povolení a vyjednat spolupráci s partnery. Na kulturním programu pak pracujeme všichni společně.

Co se té vizuální stránky týká, řešili jste, aby bouda nebyla v parku „jako pěst na oko“? Pomáhal vám někdo s návrhem?

Štěpán: Naší prioritou bylo, aby návrh i výrobu obstaral někdo místní, což se povedlo díky firmě z nedaleké Čkyně. Sdělili jsme jim naši představu, na základě které nám vypracovali projekt. Sami nemáme rádi vizuální smog ve městě, proto klademe důraz na to, aby bouda nebyla polepena nevkusnými cedulemi a poutači. Věříme, že výsledek bude stát za to a do parku zapadne.

Na sociálních sítích se objevovaly názory, že je Vimperku hospod a restaurací včetně zahrádek už dost. Proč myslíte, že přijdou lidé právě k vám? Nabídnete něco nového?

Šimon: Naším primárním cílem není dělat klasickou hospodu, chceme park oživit, takže se zaměříme na různé kulturní akce – koncerty, besedy, filmové projekce atd.

Štěpán: Zajímavější cestou jsme chtěli jít i se sortimentem na baru. Hlavní idea byla odebírat většinu od českých výrobců. Za zmínku stojí šumavské limonády bez umělých sladidel Šumavěnka, z alkoholických nápojů například kvalitní moravské pálenky Žufánek.

Odkdy se na tohle všechno můžeme těšit a kde najdeme konkrétní program?

Štěpán: Otevření nás čeká v pátek 10. července od osmi hodin večer. Bude se jednat o neformální představení Parkboudy veřejnosti. Dále máme v plánu mít otevřeno každý týden od středy do neděle.

Šimon: Případné změny otvíračky i kompletní program budeme postupně doplňovat na našem Facebooku Parkbouda Vimperk. Zatím můžu zmínit, že 19. července u nás zazpívá lokální zpěvačka Veronika Spiegelová, 20. srpna bude další pokračování PechaKucha Night, o týden později dorazí prachatický cestovatel Tadeáš Šíma.

Na co se těšíte nejvíc?

Šimon: Na setkání se spoustou nových lidí, na oživení nového místa ve městě a na to, že Vimperku přes léto vdechne život.

Michala Květoňová