„Poslední záznamy o výskytu kornatce velkého na Šumavě jsou z let 1905 až 1907, a to z oblasti jižní Šumavy, z Plechého a Želnavy. V blízkých lokalitách jsme ho znovuobjevili v roce 2018,“ říká Vladimír Dvořák ze Správy Národního parku Šumava. Jeho soustavný monitoring potvrzuje jeho silnou populaci v řádech tisíců jedinců. Takový výskyt je jedinečný nejen v České republice, ale i ve střední Evropě.
Je to pralesní specialista, který se vyskytuje zejména v oblasti se stojícími torzy suchých jedlí nebo smrků, které jsou kolonizovány troudnatci – tedy dřevožijnými houbami. Vyhovují mu tedy místa, kde umírá více stromů najednou. Přesně takový biotop mu „připravili“ účastníci blokády v roce 2011, kteří vlastními těly bránili pokácení smrkových porostů Na Ztraceném.
„Letos jsme zjistili, že se vyskytuje mezi Ztracenou slatí a Ptačí nádrží, u cesty na Březník za křižovatkou Na Ztraceném na souších z roku 2009 až 2011, tedy na těch souších, které po orkánu Kyrill vznikly po kůrovcovém žíru,“ upřesňuje Vladimír Dvořák. První nálezy kornatce z roku 2018 a jeho dnes nejpočetnější populace je v oblasti Trojmezenska. V roce 2020 se nález potvrdil u Borových Lad. V roce 2021 jsme pak jednotky brouků našli v okolí Kvildy a v pralesích na dohled od Roklanu či na Mezilesní slati.
