O skutečně průlomový rozsudek v tomto ohledu se před rokem postaral Okresní soud v Prachaticích. Přes veškerou snahu obhajoby mu dal zapravdu v únoru letošního roku také Nejvyšší soud ČR, když jako nedůvodné odmítl dovolání obžalovaného lyžaře, který před dvěma roky na Zadově vážně zranil malou lyžařku.


„Již odvolací soud se přesvědčivě vypořádal s námitkou obviněného, že pravidla chování pro lyžaře vydaná FIS nejsou závazná a mají pouze doporučující charakter. Nejvyšší soud považuje za postačující odkázat na své dřívější rozhodnutí ze dne 23. února 2005, kdy se již pravidly FIS zabýval,“ uvedl státní zástupce Josef Fraško. V té době vydal nejvyšší soud judikát, že pravidla FIS sice nejsou obecně závazným platným předpisem, ale pro lyžaře na lyžařské trati jsou závazná a jejich porušení představuje porušení právní povinnosti předcházet vzniku škod. „Následně dovodil, že ze strany obviněného se jednalo o takový způsob jízdy, pro který je charakteristické nevěnování dostatečné pozornosti situaci na sjezdovce, ohled na ostatní lyžaře, volba jízdní stopy a nesprávný způsob předjíždění. Stalo se tak to, na co jsem poukazoval již při jednáních okresního soudu, že nejvyšší soud víceméně potvrdil, že zmiňovaná pravidla FIS nejsou cárem papíru, které lyžaři nemusejí brát na vědomí,“ upozornil Fraško. Podle něho Mezinárodní lyžařská federace zaštiťuje nejen vrcholné lyžování, ale i rekreační. Pokud tedy vydá nějaká pravidla, lyžaři jsou jimi povinni se řídit, navíc žádná lepší pravidla nejsou a nejsou ani jinak povinnosti lyžařů upraveny v zákoně.


Pokud se k pravidlům FIS přidá ustanovení paragrafu 415 občanského zákoníku, který stanoví, že každý je povinen počínat si tak, aby nedocházelo ke škodám na zdraví, majetku, přírodě a životním prostředí, znamená to, že existuje právní povinnost každého dodržovat povinnosti uložené nejen právními předpisy, ale i povinnosti bez konkrétního stanoveného pravidla chování.


Zjednodušeně řečeno, pokud lyžaři nebudou dodržovat pravidla FIS a způsobí někomu vážnou újmu na zdraví, lze z jejich jednání vyvodit také trestně právní odpovědnost. Pokud by navíc takový lyžař byl pod vlivem alkoholu, případně jiných omamných a psychotropních látek, byla by taková skutečnost podle státního zástupce rozhodně přitěžující okolností a pak by neváhal požadovat nepodmíněný trest. „Jde o to, aby se lidé na sjezdovkách chovali vůči sobě ohleduplně a sjezdovky byly bezpečné především pro děti, které jsou nejohroženější skupinou,“ zdůraznil Fraško.

10 pravidel FIS pro chování na sjezdových tratích:

1. Ohled na ostatní lyžaře. Každý lyžař nebo snowboardista se musí neustále chovat tak, aby neohrožoval
nebo nepoškozoval někoho jiného.
2. Zvládnutí rychlosti a způsobu jízdy. Každý lyžař nebo snowboardista musí jezdit s přiměřeným odstupem a s ohledem na vzdálenost, na kterou vidí. Svou rychlost a svůj způsob jízdy musí přizpůsobit svému umění, terénním, sněhovým a povětrnostním poměrům jakož i hustotě provozu.
3. Volba jízdní stopy. Lyžař nebo snowboardista přijíždějící zezadu musí svou jízdní stopu zvolit tak,
aby neohrožoval lyžaře jedoucího před ním.
4. Předjíždění. Předjíždět se může ze shora nebo zespoda, zprava nebo zleva, ale vždy jen s odstupem, který poskytne předjížděnému lyžaři či snowboardistovi pro všechny jeho pohyby dostatek prostoru.
5. Vjíždění a rozjíždění. Každý lyžař nebo snowboardista, který chce vjet do sjezdové tratě nebo se chce po zastavení opět rozjet, se musí rozhlédnout nahoru a dolů a přesvědčit se, že to může učinit bez nebezpečí pro sebe a pro ostatní.
6. Zastavení. Každý lyžař nebo snowboardista se musí vyhýbat tomu, aby se zbytečně zdržoval na úzkých nebo nepřehledných místech sjezdové tratě.Lyžař nebo
snowboardista, který upadl, musí takové místo uvolnit co nejrychleji.
7. Stoupání a sestup. Lyžař nebo snowboardista, který stoupá nebo sestupuje pěšky, musí používat okraj sjezdové tratě.
8. Respektování značek. Každý lyžař nebo snowboardista musí respektovat značení a signalizaci.
9. Chování při úrazech. Při úrazech je každý lyžař nebo snowboardista povinen poskytnout první pomoc.
10. Povinnost prokázání se. Každý lyžař nebo snowboardista, ať svědek nebo účastník, ať odpovědný nebo
ne, je povinen v případě úrazu prokázat své osobní údaje.