V přístavu Mariupol na jihu Ukrajiny zůstává podle odhadů zveřejněných dopisovatelem BBC Joelem Gunterem asi 200 tisíc lidí, kteří jsou pod tlakem neustálého bombardování ruskými silami. Po vyhlášení sobotního příměří a příslibu možnosti evakuace zajistilo město 50 autobusů, které shromáždilo v centru města, kam k nim zamířila spousta lidí. Ruská armáda však po necelých dvou hodinách příměří porušila a začala znovu ostřelovat obytné oblasti. Civilisté, kteří chtěli opustit přístav, se ocitli v pasti.
Situaci ve městě popsal BBC v sobotu večer z mobilního telefonu sedmadvacetiletý IT vývojář Maxim, který se v Mariupolu stará o své prarodiče, bydlící v šestém patře jednoho z obytných domů.
Když byli připraveni k odjezdu, vypukla palba
"Dnes jsme se během doby, kdy měla být zastavena palba, pokusili utéct, protože jsme slyšeli, že se můžeme dostat pryč. Sbalil jsem co nejrychleji čtyři tašky s teplým oblečením a jídlem pro sebe i pro babičku s dědou, vzal všechnu naši zbývající vodu a nacpal jsem všechno do auta. Mým prarodičům je osmdesát, pomoci mi s tím nemohli. Protože výtah už nejezdí, snosil jsem všechno ze šestého patra po schodech," popisoval Maxim.
Když ale bylo všechno připraveno, začalo ostřelování znovu. "Z míst nedaleko od nás se ozývaly výbuchy. Všechno jsem musel zase co nejrychleji vynosit nahoru do bytu. Z okna jsem viděl kouř nad městem a další kouř nad dálnicí do Záporoží, kterou chtěli lidé využít při útěku," uvedl Maxim.
Bombardování podle něj pokračovalo celý den a uvěznilo ho i s jeho babičkou a dědou doma. Byt jeho prarodičů se stal navíc azylem pro ty, kteří se vydali do centra v naději na možnost odchodu. Když znovu vypukla dělostřelecká palba, neměli kam se schovat, a tak se uchýlili do okolních domů, kde jim lidé jako Maxim a další otevřeli dveře.
"Místo tří je nás tu teď skoro dvacet. Lidé, které jsme vzali do bytu, jsou z levé strany města a říkají, že město je úplně zničené. Všechny domy hoří a ty požáry nemůže nikdo uhasit. Na ulicích leží spousta mrtvých těl, která nemá kdo odnést," popisoval situaci Maxim.
Z lidí přijatých do bytu zná podle svých slov z dřívějška asi tři lidi ze sousedství, ale zbytek nezná. Nejstarší mezi nimi je jedna žena ve věku kolem 70 let, nejmladší je malé dítě.
"Máme tu také dvě kočky, papouška a psa. Snažili jsme se udělat na podlaze místo, aby ženy a děti měly kde spát. Nemáme ale žádné extra matrace, tak jsme vystlali zem nějakým náhradním kobercem a oblečením, na němž se dá ležet. Došla nám balená voda. Přežíváme teď na vodě, kterou jsem napustil do vany, dokud šly kohoutky. Plyn je jediná věc, která stále funguje - můžeme jej použít k převařování vody do koupele, aby se dala pít," líčil, jak to vypadá v bytě.
Můžete mi volat, dokud mi nedojdou baterie
Policie v sobotu otevřela podle Maxima obchody a řekla lidem, aby si všechno vzali, protože obyvatelé města nemají co jíst a pít. "Naši sousedé si stihli vzít nějaké bonbóny, nějaké ryby a nějaké šumivé nápoje," uvedl mladý vývojář.
"Příměří byla lež. Jedna strana nikdy neplánovala přestat střílet. Pokud řeknou, že zítra (v neděli, pozn. red.) bude příměří, budeme se muset pokusit o odchod znovu, ale nevíme, jestli se tomu dá věřit. Možná je teď lepší se schovat. Můžete mi volat, dokud mi v telefonu zbude baterie, ale nevím, jak dlouho to bude trvat. Po dnešku jsem bez naděje. Od této chvíle se věnujeme jen každodenním nutnostem nezbytným pro to, abychom přežili a aby přežili naši sousedé. Potom už nevím, co bude dál. Jsme velmi unavení a nevidíme východisko," zakončil Maxim sobotní hovor.