Z domu salemského reverenda Samuela Parrise se v chladné lednové dny roku 1692 začaly ozývat podivné zvuky. Jeho devítiletá dcera a jedenáctiletá neteř se chovaly děsivě – měly záchvaty, při nichž se celá jejich těla třásla v křeči, házely věcmi, šíleně křičely nebo štěkaly a zdály se být zcela nepříčetné.

Vyděšený Parris rychle přivolal místního lékaře, ten si ale se stavem dívek nedokázal příliš poradit. Až nakonec vyřknul diagnózu. Děti jsou očarované.

Satelitní snímek přístavu Berenice Troglodytica (Baranis)
V Egyptě odkryli další tajemné místo. Z nového objevu až mrazí

Uběhlo sotva pár týdnů, a podobné symptomy náhle začaly vykazovat další dívky z jiných domů. „Na konci února pak pod tlakem místních soudců všechny nemocné holčičky obvinily tři místní ženy z toho, že je uhranuly. Barbadoská otrokyně Tituba, žebračka Sarah Goodová, a stará Sarah Osborneová skončily v poutech,“ nastiňuje Smithsonian Magazine.

Celá epizoda byla začátkem jednoho z nejznámějších čarodějnických procesů v historii. První ze soudních stání v americkém Salemu začalo přesně před 330 lety. „Počáteční lékařova diagnóza o očarování dala do pohybu události, na jejichž konci bylo pověšeno devatenáct žen a mužů, a další muž byl umučen k smrti. Od té chvíle se životy místních navždy změnily,“ připomíná web Salem.org.

Sloužit ďáblu

V době, kdy Salem začal svírat strach z temných sil, byly už v Evropě čarodějnické procesy v proudu několik desetiletí. Tisíce žen po celé Evropě byly upalovány, umíraly při mučení ve snaze donutit je k přiznání a na kontinentu řádila inkvizice. V Americe s čarodějnickými procesy zatím zkušenosti příliš nebyly, ovšem přistěhovalci byli silně věřící a z původních domovů donesli i do Nového Světa obavy z ďábla.

V roce 1692 se navíc puritánský Salem potýkal s poměrně velkými problémy. Dlouhá zima způsobila neúrodu. „Vesnice měla za sebou také těžkou epidemii pravých neštovic, a celou komunitu svíral strach z útoků blízko žijících kmenů domorodých obyvatel. To snadno vyvolalo atmosféru obav a podezření,“ zmiňuje server Salem.org.

Zatímco moderní věda předpokládá, že zvláštní chování místních dívek pramenilo z kombinace různých nemocí či těžkého stresu, pro lidi s tehdejšími znalostmi a pod tíhou dobových okolností nebylo vůbec těžké uvěřit, že příčinou všeho jsou činy čarodějnic. „V uplynulých letech vědci spekulovali o tom, že podivné chování salemských dívek mohlo být důsledkem astmatu, encefalitidy, lymské boreliózy, epilepsie, psychického stresu či ergotismu, onemocnění, které je způsobeno konzumací potravin infikovaných houbou námel. Houba vyvolává zvracení, dušení, křeče, halucinace,“ popisuje encyklopedie Britannica.

Obratle na kůlu, vložené do lebky. Nachází v chullpě.
Děsivý nález v Peru: archeologové objevili 200 páteří navlečených na kůly

Další vědecké týmy zase zvažovaly možnost, že chování dětí bylo výsledkem dlouhodobého stresu, kterému byly vzhledem k dobovým okolnostem vystaveny. Mnohé z dětí například do Salemu přišly z jiných vesnic, kde byly svědkem vraždění a mučení při bojích novousedlíků a původních domorodých kmenů.

Jenže jelikož ani dnešní vědecké týmy si s příčinami tehdejších obtíží nevědí rady, vše jsou jen dohady, pro tehdy žijící lidi bylo odhalení skutečné příčiny prakticky nemožné. A čarodějnice se tak zdály paradoxně nejlogičtějším a nejdůvěryhodnějším vysvětlením.

První tři ženy obviněné z čarodějnictví navíc pocházely z okraje společnosti, a byly snadnými terči. Svým chováním se vymykaly z dobového průměru, otrokyně Tituba byla navíc černé pleti.

Vše ještě urychlilo přiznání jedné z obviněných. Zatímco místní ženy vše popřely, otrokyně Tibuta se k čarování přiznala. Těžko říct, zda skutečně věřila, že čaruje, nebo si jen myslela, že se jí podaří zachránit si krk. Obavy Salemských každopádně potvrdila. „Prý podepsala ďáblovu knihu, sloužili jí barevní potkani a černý pes jí poradil, aby ublížila děvčatům,“ píše server History.

Tituba dokonce řekla, že jí někdy našeptával sám ďábel. „Ďábel přišel za mnou a zavázal mě, abych byla jeho služebnicí,“ řekla otrokyně.

Čtyřletá čarodějnice

V Salemu vypukla hysterie a davová psychóza. Případy dívek vykazujících podivné symptomy se rychle množily, a stejně tak počet obviněných. Postupně se dostal až ke dvěma stovkám. Obžalovanými z čarodějnictví už nebyly pouze ženy z okraje společnosti, ale i výše společensky i finančně postavení muži a ženy. A některá obvinění byla až bizarní. „Soudci jako podezřelou dokonce začali vyslýchat čtyřletou dceru Sarah Goodové, Dorothy, a její plaché vystrašené odpovědi byly brány jako přiznání,“ zmiňuje Smithsonian Magazine.

Nikdo si v jarních měsících roku 1692 v Salemu nemohl být jistý ničím. „Když byla obviněna Martha Coreyová, ctihodná členka církvi, komunita byla už úplně vyděšená – pokud tato je tato žena čarodějnicí, může jí být už opravdu kdokoliv,“ píše Smithsonian Magazine.

Pod tíhou kamenů

Kolečko počátečních výslechů skončilo v červnu a 2. června 1692 začal první proces s obviněnou, majitelkou hostinců Bridget Bishopovou. U soudu sice řekla, že je nevinná jako nenarozené dítě, přesto byla odsouzena k oběšení. Bishopová neměla v komunitě dobrou pověst - byla už potřetí vdaná, chovala se údajně promiskuitně, a provinila se i tím, že ráda nosila barevné exotické oblečení - což bylo v puritánské společnosti považované za nanejvýš pobuřující. Proti Bishopové dokonce svědčil její vlastní manžel, tvrdil, že ctila ďábla.

Při procesech údajně očarované ženy křičely, omdlévaly, v extázi vykřikovaly nebo blábolily jména obviněných, a to vše jim prý způsoboval pouhý pohled či přítomnost obviněných čarodějnic. Soudcům to stačilo. „Respektovaný soudce Cotton Mather sice varoval před pochybnými svědectvími, které opisovaly třeba děsivé sny či vize, ve kterých se měly objevovat obviněné ženy a muži, nikdo ale jeho upozornění nevyslyšel,“ píše server History.

Záběry z ukrajinského města Charkov po masivním útoku Ruska.
Magií proti válce. Ukrajinské čarodějnice plánují rituál na svržení Putina

Procesy byly senzací a hysterie rychle dosáhla vrcholu. Kromě Bishopové bylo postupně odsouzeno a popraveno dalších osmnáct lidí, odsouzeni byli k smrti oběšením. Starší muž, jednasedmdesátiletý Giles Corey, který se odmítl k čarodějnictví přiznat, pak zemřel při mučení, kdy byl rozdrcen váhou kamenů, které mu položili na tělo. Několik lidí ještě zemřelo ve vězení v důsledku tamních hrůzných podmínek.

Vše zastavily až vyšší soudy, když se hysterie začala přelévat do okolí. Přispěl k tomu jednak otec nevyslyšeného soudce Mathera, který byl respektovanou postavou na Harvardu, a jednak guvernér oblasti Phipps. „Jednal v reakci na Mathersovu žádost o zastavení procesů, a také v reakci na to, že jeho vlastní manželka byla obviněna z čarodějnictví a uvězněna,“ připomíná Smithsonian Magazine.

Děsivé procesy se definitivně zastavily v říjnu 1692 a obvinění lidé byli postupně propuštěni. Později i soudci přiznali, že udělali chybu, když jako důkaz brali třeba to, že jim někdo řekl, že se mu zdál špatný sen, ve kterém vystupovala žena obviněná z čarodějnictví. „Po letech se dokonce rodiny obětí procesů dočkaly omluvy,“ píše web Salem.org. Komunitu v Salemu ale děsivé procesy navždy poznamenaly.