Kliknutím zvětšíteDěsivý incident vstoupil do dějin jako Noc grizzlyů. Během několika hrůzných hodin napadli dva medvědi grizzly nezávisle na sobě ve vzdálenosti několika kilometrů od sebe dvě devatenáctileté dívky, Julii Helgesonovou z Minnesoty a Michele Koonsovou z Kalifornie. Obě v parku nocovaly „pod širákem“, když si je medvědi našli. První útok přišel uprostřed noci, druhý v časných ranních hodinách. Medvědi obě dívky ošklivě potrhali a jejich těla si odtáhli s sebou.
Medvědy k lidem přiblížily požáry
Šlo o bezprecendentní zvířecí útok, jaký neměl v tehdejší sedmapadesátileté historii Národního parku Glacier v Montaně obdoby, dokonce o vůbec první smrtící útok medvědů proti člověku, k němuž v tomto ledovcovém přírodním parku došlo. Pro správce všech severoamerických národních parků s výskytem volně žijících medvědů to znamenalo poslední varování, že musí změnit pravidla chování v parcích i dohled nad jejich dodržováním tak, aby se podobná tragédie nemohla opakovat.
Incident podrobně popsal spisovatel Jack Olsen v knize Noc grizzlyů, která vyšla poprvé v roce 1969 a dočkala se mnoha opakovaných vydání. Zachyceny v ní jsou i příčiny a chyby, které k tragédii vedly.
„Správa parku do té doby zanedbávala uzavírání stezek, z nichž přicházela častá hlášení o pozorování medvědů. Bylo běžné odhazování odpadků a kempy jimi přímo přetékaly, což zvířata přitahovalo,“ popisuje tyto příčiny časopis Smithonian Magazine.
K dramatickému vývoji situace přispělo to, že v létě 1967 nahnaly letní požáry medvědy blíž k obydleným oblastem. Minimálně několika strážcům parku bylo zřejmé, že zvířata se dostávají do nebezpečné blízkosti lidí. Ale musela přijít katastrofa, aby se oficiální politika parku zásadně změnila. „Noc grizzlyů byla opravdu probuzením,“ řekl reportérům Smithonian Magazine biolog John Waller, jenž v současnosti dohlíží v parku na divokou zvěř.
Po půlnoci přišel grizzly
V sobotu 12. srpna 1967 se obě devatenáctileté dívky, Helgesonová i Koonsová, vydaly z různých míst přenocovat na divoko do parku. Obě si v parku přivydělávaly letními brigádami v chatách, Helgesonová v chatě u východní části ledovce a Koonsová v McDonaldově chatě u jezera na západním ledovcovém úpatí. Obě si chtěly po práci užít trochu nespoutané přírody a noční romantiky.
Helgesonová se vydala na túru se svým přítelem Royem Ducatem. Cesta je zavedla z Loganského průsmyku po úbočích nabízejících výhledy na ledovcová údolí a horské štíty k chatě Granite Park Chalet, kam dorazili asi kolem sedmé večer. V chatě ale bylo plno, takže si rozložili spacáky venku. Povečeřeli přímo v nich a potom leželi a pozorovali západ slunce. Nakonec usnuli.
Krátce po půlnoci se k jejich ležení stočil grizzly, jehož pozornost přitáhly odpadky z chaty.
Ducat později vypověděl, že ho Helgesonová uprostřed noci vzbudila, zakryla mu ústa a rychle špitla: „Je tu medvěd. Buď tiše, dělej mrtvého.“
Zkusil jí poslechnout, ale trik bohužel nezabral. „Hra na mrtvého“, tedy setrvání v naprosté nehybnosti, funguje jen tehdy, pokud medvěd pouze prochází - strnutí člověka vede k tomu, že se necítí z jeho strany ohrožen a nemá důvod se bránit.
Úplně jiná situace ale nastává, pokud je medvěd hladový, intenzivně hledá potravu a čich mu prozradí její blízkost. V takovém případě ho nehybnost kořisti nijak nezastaví. A právě taková chvíle nastala.
Vyděšená mladá dvojice se rázem ocitla uprostřed pekla. Obrovitý grizzly rozerval prackami jejich spacáky, do každého z nich zaťal zuby a vyrval je ze spacího pytle ven. Nejdříve se zakousl Ducatovi do paže, kterou těžce potrhal a zpřelámal, pak svou pozornost přenesl na Helgesonovou. Zahryzl se do jejího těla a táhl ji do lesa, zatímco zoufale křičela o pomoc. Zmrzačený Ducat utíkal vzbudit chatu.
Dlouhé čekání s pomocí
Ducat, který krvácel z mnoha ran, vzbouřil místní nocležníky a ukazoval jim, kterým směrem medvěd dívku odvlekl. Místní strážce ale odmítl sestavit z návštěvníků chaty okamžitou pátrací skupinu, protože se bál přítomnosti dalších medvědů v okolí, kteří by mohli neozbrojené pátrače napadnout. Nejdříve tak přivolal mladíkovi záchrannou helikoptéru, která jej transportovala do nemocnice, pak váhal a čekal. Trvalo téměř dvě hodiny, než se konečně odhodlal k akci a záchranná skupina pod jeho velením vyrazila do tmy po krvavé stopě Helgesonové.
Rangerovo rozhodnutí vyčkávat bylo možná pochopitelné, ale pro dívku mimořádně nešťastné a kruté. Medvěd ji totiž odtáhl jen asi sto metrů od místa, kde původně ležela, tam ji pohodil a vzdálil se. Stačil jí však způsobit těžký šok a navrch ji mnohonásobně zranit, takže nebyla schopna pohybu. Kdyby pomoc dorazila včas, měla by možná naději. Takto ale dvě hodiny krvácela z utržených ran.
Když k ní záchranná skupina konečně dorazila, ležela na břiše tváří k zemi a byla už v kritickém stavu. „Bolí to,“ vypravila ze sebe opakovaně. Byla to jediná a poslední slova, která ještě ve svém životě pronesla.
Přítomný lékař, jenž byl náhodou ubytován v místě a připojil se ke skupině, ji sice na místě ošetřil, ale bylo zřejmé, že dívka potřebuje okamžitý transport do nemocnice. Táborníci ji proto přenesli do chaty a ranger znovu zavolal záchranný vrtulník. Do budovy skupina dorazila ve 3:45. Brzy poté dívka zemřela. Jen o několik minut později přistál před chatou záchranný vrtulník…
Děsivá návštěva nad ránem
Zhruba v té době, kdy Helgesonová s Ducatem vyráželi na svou osudnou túru, se na jiném místě národního parku dala dohromady skupinka pěti mladých táborníků z řad prázdninových brigádníků a zaměstnanců parku a všichni společně vyrazili na zhruba třináctikilometrovou výpravu do kopce k Jezeru pstruhů (Trout Lake). Součástí této skupiny byla i Michele Koonsová.
U jezera se parta utábořila a nachytala několik ryb. A v rozporu s dnes uznávanými pravidly si je rovnou začala připravovat na otevřeném ohni, odkud se vůně pečícího se masa linula do daleka. Kromě ryb si táborníci ještě uvařili několik párků, čímž se vůně znásobily. Bylo to, jakoby zvali všechny divoké šelmy v okolí k večeři.
Kolem osmé večer se tak do kempu skutečně vloudil grizzly. Táborníci se rozutekli do stran, zatímco medvěd si pochutnával na jejich večeři, poté chytil do zubů jeden z jejich batohů a vyškrábal se s ním pryč.
Po této zkušenosti se skupina rozhodla přestěhovat své tábořiště a přemístila se i se zbylými věcmi na pláž. Ze zásob zbyly mladým lidem ještě nějaké sušenky a sýrové krekry. Rozdělali nový táborák, rozložili kolem něj do kruhu spací pytle, pojedli, co zbylo, a šli spát.
Asi v půl páté ráno se grizzly objevil znovu. Nějakou chvíli čmuchal kolem, pak se rozhodl prozkoumat spacáky. Do jednoho se zkusmo zakousl, pak hrábl prackou a rozerval mladíkovi ležícímu uvnitř mikinu. Celý tábor byl v mžiku na nohou. Všichni se vrhli ke kmenům stromů a šplhali vzhůru, čímž odpoutali medvědovu pozornost od prvního spacáku na zbytek tábora.
Bohužel, v něm se ještě stále nacházela Michele, která se s útěkem opozdila. Možná měla tvrdší spaní než ostatní, možná ji na okamžik znehybnil šok, jisté je, že ve chvíli, kdy grizzly upnul svou pozornost na tábor a přešel do útočného módu, byla ještě na zemi a snažila se vymotat se ze spacáku. Ostatní na ni křičeli, ať si pospíší, ale bylo už pozdě.
Grizzly doběhl k dívce, rozerval její spacák, chytil do zubů její paži a táhl ji pryč. „Chytil mi ruku, vzal mi ruku!“ slyšeli ostatní vzdalující se hrůzyplný dívčin křik. „Bože můj, jsem mrtvá!“
Na smrt vyděšení táborníci zůstali na stromech asi hodinu a půl, než se odvážili slézt a seběhnout po stezce dolů z kopce k nejbližší stanici strážců parku. Tam ohlásili, co se stalo.
Medvěd grizzly.
Hrůzný nález
Ve stanici tu noc sloužili sezónní strážci Leonard Landa a Bert Gildart. Ti už věděli o tom, co se stalo po půlnoci u chaty Granite Park Chalet. Gildart zachytil přes vysílačku volání o pomoc a pomohl dostat k místu záchranný vrtulník. Ani jednoho z nich však nenapadlo, že by se podobný útok mohl odehrát tutéž noc ještě jednou.
Když na ně tedy vyděšení táborníci zabušili, byli zprvu zmatení a nevěřili tomu, co slyší. Další napadení medvědem? U jezera? „Všichni jsme z toho tehdy byli dost zhrození,“ vyprávěl o padesát let později Gildart. „Proboha, tady je medvěd, který vytáhl dívku ze spacáku a odvlekl ji pryč? Co je to za stvůru?“
Oba muži ale rychle pochopili, že je nezbytná pomoc. Landa se ihned vydal spolu se společníky Koonsové na pomoc dívce, Gildart oznámil incident ostatním stanicím v parku a pak pospíchal za nimi.
Když dorazili do kempu u jezera, utvořili rojnici a postupovali ve směru, jímž grizzly mladou ženu odtáhl. Gildart nikdy v životě nezapomněl, jak Landa najednou tiše zašeptal: „Berte… Je tady.“
Koonsové nebylo pomoci. Její zohavené a roztrhané tělo později vyzvedl vrtulník.
Dalo se to čekat
Strážci parku sice otřáslo, že během jedné noci přišly dva tak děsivé medvědí útoky, ale už je nijak zvlášť nepřekvapilo, že se problémoví medvědi objevili. Landa už měl od Jezera pstruhů jeden případ medvědí návštěvy tábora nahlášený a k dalšímu došlo v kempu nedaleko odtamtud.
Gildart spolu s biologem pečujícím o divokou zvěř Davidem Sheou si zase před několika dny udělali výlet do chaty Granite Park Chalet, aby si potvrdili, co slyšeli vyprávět: že medvědi se každou noc slézají k chatě, aby se nažrali zbytků, které návštěvníci z chaty nechají venku na stolech.
Oba muži ke svému zděšení zjistili, že skutečnost je ještě horší. „Přespali jsme tam, a když jsme ráno vstali, byli jsme naprosto konsternováni tím, že lidé stojící před chatou jídlo medvědům dokonce hází,“ vzpomínal pro Smithonian Magazine Gildart.
Medvědí zvyk krmit se u chaty se stal pro její návštěvníky podívanou, nikdo ale nedomýšlel, v jakou tragédii může taková neprozřetelnost vyústit. Jako všechny velké šelmy jsou i medvědi grizzly poměrně inteligentní zvířata, schopná se učit a opakovat vzorce chování, jež se jim osvědčily. Pokud si tedy jednou navykli chodit si pro žrádlo k chatě, bylo nasnadě, že to budou dělat i nadále. „V podstatě se dalo čekat, že se něco stane,“ řekl reportérům biolog Shea, který v parku strávil celkem šestatřicet sezon.
Nebyl to navíc problém jen této jedné chaty. Ani jeden z kempů v národním parku nebyl v té době řádně udržovaný a čištěný, návštěvníci si své odpadky a zbytky jídla neodnášeli. Sám Gildart podle svých slov nasbíral krátce po incidentu v okolí Jezera pstruhů 17 pytlů odpadků.
Zúčtování se zabijáky
Den po smrtících útocích se Gildart s Landou vydali po stopě medvěda, jehož podezřívali z napadení tábora u jezera. Noc trávili v boudě pro strážce, z níž si Gildart kolem čtvrté ráno šel odskočit. V tu chvíli si všiml několik metrů vzdáleného medvěda, který brousil kolem. Rychle zavolal na Landu, aby mu podal pušku. Když Landa vyběhl, medvěd je oba zaznamenal a v okamžení se na ně vrhl, zkušení strážci však naštěstí stačili vystřelit. Zvíře se zhroutilo jen pár kroků od nich.
Pro tělo grizzlyho si pak přijeli členové soudní komise, která vyšetřovala celý incident. „Měli velký nůž,“ vzpomínal Gildart. „Prořízli tomu medvědovi břicho a vypadl z něj velký kulatý chomáč blond vlasů.“
Shea zatím spolu s dalšími strážci parku pátral po druhém medvědovi, jenž měl na svědomí útok na Duceta a Helgesonovou u chaty Granite Park Chalet. Nakonec zastřelili celkem tři medvědy, včetně toho, o němž se předpokládá, že Helgesonovou zabil.
Přístup se navždy změnil
Po útocích park zahájil přísnou politiku „při odchodu všechno sbalit“. Skládky byly odstraněny. Strážci začali tvrdě pokutovat návštěvníky, kteří krmili medvědy, a vyháněli táborníky, kteří neměli na svém tábořišti pořádek. Pokud se medvědi dostali na turistickou stezku, byla oblast uzavřena, dokud se nepohnuli zase dál. V celém parku byla vyvěšena varování s návody, jak se chovat v přítomnosti divokých zvířat a velkých šelem.
Park také zavedl přísná pravidla pro skladování potravin, nainstaloval odpadkové koše odolné proti medvědům, omezil spaní pod širým nebem a začal vyžadovat, aby všichni spali na určených místech, která byla vzdálena od míst, v nichž se připravovalo jídlo. Jako jídelny se objevily u tábořišť odolné uzavřené sruby, kde se jídlo mohlo uchovávat opět jen v uzavíratelných schránkách nebo v ledničce.
Události z 13. srpna byly podle Smithoninan Magazine mementem, jež dalo vzniknout tábornické etice „nezanechat v přírodě žádnou stopu“. Nové praktiky se brzy rozšířily i do dalších národních parků, v nichž medvědi žili. V roce 1970 byly velmi podobné zákony zavedeny v Yellowstonském národním parku, dalším z těch, v nichž se lidé s největší pravděpodobností s medvědy grizzly setkají.
„Tragédií té noci je, že byly ztraceny dva mladé životy. Skutečnost, že konečně zvítězil zdravý rozum a byla zavedena opatření, která dnes turisté dodržují, je to jediné pozitivum, jež z celé té hrůzy vzešlo,“ uzavírají strážci parku.
19
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
