V roce 1979 provedla vojska Sovětského svazu invazi do Afghánistánu. Brzy na to vystoupil tehdejší prezident Spojených států amerických Jimmy Carter se zásadním prohlášením.

„Poslal jsem zprávu americkému olympijskému výboru. Pokud Sověti do měsíce neodvolají své vojáky z Afghánistánu, hry v Moskvě by se měly buď přesunout na jiné místo, nebo odložit, případně zrušit,“ prohlásil Carter 20. ledna 1980. Invazi označil za odrazový můstek pro sovětskou kontrolu nad afghánskými ropnými zásobami.

Mezinárodní olympijský výbor ale konání letních her v Moskvě potvrdil a oficiálně vznesenou žádost Spojených států o přeložení letní olympiády do jiné země zamítl. Ani Sovětský svaz nestáhl své vojáky z okupovaného Afghánistánu. „Bezbožná bláhovost,“ řekl na adresu amerického požadavku tehdejší sovětský vůdce Leonid Iljič Brežněv. Dne 20. února 1980 vypršelo ultimátum, které americký prezident Sovětům na stažení vojsk dal. O měsíc později proto následovalo další Carterovo zásadní prohlášení, jež vstoupilo do dějin politiky i sportu.

Kdo věří ve svobodu, nepojede

Jako vyjádření protestu proti sovětské politice v Afghánistánu vyhlásily Spojené státy 21. března 1980 letním hrám v Moskvě bojkot.

„Nemohu v tuto chvíli říci, že tam nepojedou ostatní národy. Ale náš nepojede. Říkám to bez jakýchkoli vytáček: rozhodnutí už padlo,“ oznámil prezident 21. března 1980 americkým sportovcům, kteří se shromáždili v Bílém domě.

„Američané jsou přesvědčeni, že bychom jet neměli… Kongres pro to hlasoval drtivou většinou, téměř jednomyslně, což je velmi vzácné. A mohu vám říci, že mnoho našich hlavních spojenců nepojede také. Zejména ty demokratické země, které věří ve svobodu,“ pokračoval Carter.

„Chápu, jak vám je, a hodně jsem o tom přemýšlel, když jsme se blížili k této chvíli. Ke chvíli, kdy se budu muset postavit před vynikající mladé Američany a před jejich obětavé trenéry, kteří strávili i více než 10 let prací na tom, aby se jejich svěřenci stali nejlepšími sportovci na Zemi, abych vám – při plném vědomí toho, co pro vás olympijské hry znamenají – řekl, že budete zklamáni. Tohle pro mě vůbec není příjemná doba,“ dodal americký prezident.

K bojkotu moskevské olympiády se posléze přidalo asi šedesát zemí včetně Kanady, Německé spolkové republiky a Japonska, což z něj udělalo největší bojkot olympijských her v dějinách.

Smíšené reakce

Na druhé straně se Carterovi nepodařilo přesvědčit k témuž kroku Velkou Británii, Francii, Řecko a Austrálii. Když mezinárodní společenství navrhlo, aby národy bojkotující olympiádu vyslali soutěžit své sportovce pod neutrální vlajkou, pohrozil Carter odebráním pasu každému americkému sportovci, který se o to pokusí.

Kromě bojkotu her vyhlásil americký prezident embargo na export dvou hospodářských komodit, jež sovětská říše zoufale potřebovala: obilí a informačních technologií. Rovněž omezil sovětský rybolov v Američany kontrolovaných mořských vodách a vyzval svou zem, aby poskytla vojenské vybavení, jídlo i další pomoc afghánským sousedům (zejména Íránu a Pákistánu).

Reakce prostých Američanů na Carterovy kroky byla smíšená. Hodně Američanů sportovce litovalo, na druhé straně bojkot symbolizoval závazek Spojených států bojovat proti represivním a nedemokratickým režimům, který mnozí američtí občané brali za svůj. Trvalo však ještě devět let, než se sovětský režim zhroutil.

Jako odvetu za rok 1980 bojkotoval Sovětský svaz a jeho satelity (včetně tehdejšího Československa) letní olympijské hry v Los Angeles v roce 1984. Byla to tvrdá rána řadě československých sportovců, jež právě v té době měli životní formu. Politika tak navždy ovlivnila dějiny našeho i světového sportu.