Už teď působí brexit lidem starosti. I když není jisté, v jaké podobě se uskuteční, tedy jestli bude tvrdý, nebo měkký. Unijní agentury se stěhují z Londýna a řeší, co s tamním nájmem. Británie najala tisíce úředníků a počítá miliardy liber nutné pro přípravu na zlomový okamžik a dobu po něm.

Už brzy po referendu v červnu 2016 prohlásili zástupci různých mezinárodních firem, že kvůli vystoupení Spojeného království z EU přezkoumají své působení v této zemi a eventuálně přesunou pracovní místa jinam. Brexit bude mít zkrátka vliv na mnoho lidí, dějů a věcí. Co už ale těžko ovlivní je nezpochybnitelný přínos Velké Británie pro celý svět.

Označení „Britové“ neužívejte

„Gentleman, to je odměřená sloučenina mlčení, ochoty, důstojnosti, sportu, novin a počestnosti. Dvě hodiny vás dožírá váš protějšek ve vlaku tím, že vás neuzná za hodna pohledu: najednou vstane a podá vám váš kufřík, na který jaksi nemůžete dosáhnout. Tady si lidé vždy dovedou navzájem pomoci, ale nikdy si nemají co říci, ledaže je to o počasí… Jejich zamlklost je taková, že ani nenadávají veřejně na vládu, na vlak nebo daně: je to celkem neveselý a uzavřený lid. Místo hospod, kde se sedí, pije a povídá, vynašli bary, kde se stojí, pije a mlčí…“ napsal už v minulém století spisovatel Karel Čapek v knize Anglické listy, ve které přibližují charakter, kulturu i všední život Anglie a její svérázné obyvatele.

Knížka byla sestavena z novinových sloupků, které Karel Čapek psal v průběhu dvouměsíčního pobytu na Britských ostrovech v roce 1924. A nutno říct, že vzhledem ke konzervativismu občanů Spojeného království je jeho popis v mnohém stále aktuální.

Jak píše Jarmila Kocourková ve své knize „Jiný kraj, jiný mrav: jak se chovat v cizině“, vztah k cizincům ve Velké Británii je navenek shovívavý, uvnitř kritický. Angličané v sobě údajně skrývají přesvědčení, že vše, co je kontinentální, je horší než anglické. Angličan se velmi málokdy učí cizím jazykům, je však velmi shovívavý k mluvě cizinců. Zdvořile pochválí jejich angličtinu, byť chybnou.

Pro cizince tak bývá častým problémem označování národa a jeho lokalizace. Velká Británie představuje anglické území bez Severního Irska. Anglie však není Skotsko a Wales, Spojené království jediné spojuje všechny tyto celky v jeden. Angličané nejsou Walesané ani Skotové a už vůbec ne Irové. A slovo Britové, jako označení národnosti, je na Britských ostrovech přijímáno značně nelibě.

Podle Jarmily Kocourkové jsou anglické děti často svěřovány do internátních škol, které jim nejen nahrazují rodiče, s nimiž se děti setkávají nejčastěji o víkendech, ale formují i jejich charakter a do budoucna vytvářejí okruh přátel a známých. Angličané sami tvrdí, že v chování dospělých lze poznat školu, kterou navštěvoval.

Snídaně a fish and chips

„Prostředí kuchyně v prostředním hotelu pro prostředního Angličana vysvětluje do velké míry anglickou zasmušilost a zamlklost. Nikdo nemůže zářit a trylkovat, žvýkaje pressed beef potřený ďábelskou hořčicí. Nikdo se nemůže nahlas radovat, odlepuje si od zubů třesoucí se pudink z tapioky. Člověk hrozně zvážní, dostane-li lososa politého růžovou škrobovinou: a má-li k snídani něco, co zaživa je rybou a v melancholickém stavu poživatelnosti se jmenuje freid sole, vydělal-li si třikrát denně žaludek černou čajovou jirchou a napil-li se zasmušilého teplého piva, požil-li univerzálních omáček, konzervované zeleniny, custardu a muttonu, nuže, vyčerpal-li snad všechny tělesné požitky průměrného Angličana, počíná chápat jeho uzavřenost, vážnost a přísné mravy,“ píše opět Karel Čapek v Anglických listech.

Ve stravovacích návycích a možnostech se toho ovšem vlivem různých přistěhovalců od dob Karla Čapka změnilo mnoho. Možná až na velkou snídani (full breakfast), kterou si lidé ve Velké Británii dopřávají.

Obvykle se skládá z ovesné kaše s mlékem nebo smetanou a cukrem (ve Skotsku se solí), vajec se slaninou nebo šunkou, párků, kávy nebo čaje s mlékem a tradičního toastu s máslem a marmeládou. Nutno podotknout, že pojem marmeláda se používá pouze pro pomerančovou zavařeninu, ostatní se nazývají džemy. Tradiční snídaně je tedy kaloricky velmi vydatná.

Gastronomickým vlivům ze zahraničí odolává také pokrm známý jako fish and chips. Jde o oblíbený recept rychlého občerstvení, který vznikl ve Velké Británii už v polovině 19. století. Skládá se z ryby, obvykle tresky, smažené v těstíčku a tlustých smažených hranolků, které se polévají sladovým octem a sypou solí.

Toto jídlo je tradičně spojováno s Velkou Británií a Irskem, kde se těší velké oblibě, stejně jako v oblastech, které byly v minulosti britskými koloniemi, jako je Austrálie, Nový Zéland a Kanada.

Není whisky jako whiskey

Typickými produkty Velké Británie jsou skotská nebo whisky, anglický gin a cherry. Asi nejvíc ve světě proslula prvně jmenovaná whisky, která se prokazatelně vyráběla už ve 13. století a možná již o sto let dříve. Svůj název dostala whisky z gaelského výrazu „uisge beatha“, což znamená živá voda.

Skoty tento alkoholický nápoj provázel doslova od kolébky až do hrobu. Whisky se podávala porodním bábám, kapala se novorozencům na hlavu při křtech, pila se při zásnubách a svatbách, nebo na bezpečný návrat rybářských lodí.

Skotská whisky je považovaná za jeden z nejlepších druhů whisky a vyváží se do celého světa. Podle zákona o skotské whisky musí být pálená ve skotské palírně a musí zrát nejméně 3 roky a jeden den v dubových sudech. Mimo to smí být vyrobená pouze z ječmenného sladu.

Irská whiskey se od skotské se liší kromě jiného právě názvem whiskey. Dalším rozdílem je, že v irských sladovnách se nepoužívá rašelinový oheň, a whiskey tak chybí kouřový tón. Musí být vyrobena v Irsku a třikrát pálena. Ani odborníci se neshodnou, jestli je lepší jednosladová (sigle malt), nebo míchaná (blended) whisky.

The Beatles a Pán prstenů

Benjamin Britten, The Beatles, Rolling Stones, Sex Pistols, Oasis anebo Coldplay. To jsou jen některá známá jména, která se do hudebního povědomí dostala z Velké Británie. Ostrovní hudební scéna byla vždy trochu odlišná od té americké.

Britští muzikanti světovou hudbu asi nejvíce ovlivnili v 60. letech (kromě Beatles a Rolling Stones se proslavili také The Kinks nebo The Who) a na konci minulého století, kdy se objevil takzvaný britpop (skupiny Oasis či Blur). Dnes je největším vývozním hudebním artiklem zpěvačka Adele.

Slavnými jmény oplývá i anglická literatura. Ze Spojeného království pocházeli například Geoffrey Chaucer, William Shakespeare, Charles Dickens, Agatha Christie, Jane Austenová, sestry Bronteovy, G. B. Shaw nebo Virginia Woolfová.

Britové také dovedli k dokonalosti žánr fantasy. Třeba Pán prstenů a Harry Potter jsou dvě slavné knižní série, které byly následně i úspěšně zfilmovány. Kromě J. R. R. Tolkiena a J. K. Rowlingové se proslavil také C. S. Lewis a jeho sága Letopisy Narnie. Britská fantasy literatura jako Pán prstenů, Hobit nebo knihy o Harrym Potterovi patří k těm nejprodávanějším vůbec.

A nakonec je třeba zmínit tu nejdůležitější věc, o kterou se Britové zasloužili. Dali světu angličtinu, se kterou se dnes domluvíte téměř po celém světě.

Největší a nejsuššíFotbal - Největší fotbalový trh na světě je na Britských ostrovech. Však je také Anglie kolébkou fotbalu. Tamní Premiere League je jednou z nejsledovanějších a nejnavštěvovanějších sportovních lig na světě. Velikost anglického trhu dokazuj i horentní sumy, které anglické kluby inkasují za prodej televizních vysílacích práv. I proto patří týmy z Anglie jako Manchester United, Manchester City, Chelsea, Arsenal nebo FC Liverpool mezi ty nejhodnotnější.

Humor - Britský humor je specifický. Především v televizi, ale i ve filmech nebo v knížkách se můžeme s ním setkáme často. Důkazem jsou „britcomy“ jako Monty Pythonův létající cirkus, Mr. Bean, Červený trpaslík nebo Jistě, pane ministře. Britský humor je suchý, syrový a satirický. Dále počítejte s velkou mírou sarkasmu a s uměním udělat si srandu ze sebe sama.