Kliknutím zvětšíteTetjana Popovyčová se svým synem naposledy mluvila prvního března. Devětadvacetiletý Vlad Popovyč se při postupu ruských jednotek ukrýval ve sklepě školy ve vesnici nedaleko Kyjeva. „Řekl mi: Mami, nechoď sem. Začíná něco strašného. Tohle není jako ve filmu, tohle je hrozná válka,“ vzpomínala Tetjana pro Sky News.
Strach o syna
Následující den se její syn pokusil o útěk, ale byl postřelen a zraněn. Poté beze stopy zmizel. Rodinu sužují obavy. A není jediná. Ruská válka rozvrátila tisíce rodin, které žijí v nekonečném strachu o své nejbližší, již o sobě nedali několik dní či týdnů vědět.
Ukrajinské ministerstvo vnitra uvedlo, že policie od začátku ruské invaze obdržela více než sedm tisíc zpráv o pohřešovaných osobách. Bohužel pouze přibližně polovina z nich nakonec byla nalezena.
Dvaapadesátiletá Tetjana nyní tráví dny hledáním syna a upíná se k naději, že její jediné dítě je stále naživu. „Pro matku je to ta nejtěžší věc,“ řekla žena z ukrajinské Buče, kde žije se svou matkou.
Její syn pobýval s otcem, bývalým Tetjaniným manželem, a jeho nevlastní matkou pouhý kilometr odtud. „Kdybych tak měla alespoň nějakou nitku, která by mě zavedla k tomu, co se mu stalo. Nikdy by mě nenapadlo, že budu potřebovat vědět, jestli je můj syn živý, nebo mrtvý,“ svěřila se.
Vlad se pokusil 2. března, společně s nevlastní matkou Polinou, z vesnice odjet v mikrobusu. Když však dojeli k mostu, dostali se pod palbu ruských vojáků.
Dvojice vyskočila z vozidla a pokusila se utéct přes louku, ale Polina byla postřelena do čelisti. Řekla Vladovi, že může pokračovat v cestě, ale ten byl pak postřelen do nohy. Polina se otočila, aby se vrátila a pomohla mu, ale byla znovu postřelena.
Poté upadla do bezvědomí. Když se probrala, po Vladovi jakoby se slehla zem. „Snažila se ho hledat, ale byla tma. Navíc byla v šoku," řekla Tetjana.
Těžce zraněná Polina se poté doslova doplazila k nedalekému domu. Uvnitř byli ruští vojáci a řekli jí, aby odešla. Přežila několik dní v mrazu, než se konečně dostala zpět domů k manželovi. „Aby přežila, jedla sníh a pila vodu z louže,“ popsala Tetjana Polinin boj o přežití.
Tetjana v té době žila v jiné části země, a tak mohla po svém synovi začít pátrat až koncem března, kdy byla ruská armáda v oblasti konečně poražena. Od té doby nedělala nic jiného, než že Vlada hledala a vylepovala jeho plakáty s číslem svého mobilního telefonu před budovy a na ploty v okolí. Je si jistá, že je stále naživu. „Jiné myšlenky prostě nemám,“ přiznala nešťastná matka.
„Myslím si, že je v zajetí nebo ztratil paměť. Možná je někde v nemocnici. Na Ukrajině teď panuje velký zmatek s dokumenty, protože ruští vojáci zničili všechny seznamy a poznámky o tom, kdo byl zraněn,“ dodala.
Jako ztratit samu sebe
Podobná muka prožívá i další matka. Anna Kotljarová, která žije v Kyjevě, nemůže od 4. března navázat spojení s dcerou Ingou a jejím manželem Andrijem.
Mladý pár renovoval dům ve vesnici Kolonščyna nedaleko hlavního města a v době, kdy v oblasti začaly řádit ruské jednotky, pobývali v domě u sousedů. Ten byl zničen, zatímco dům manželů stále stojí. I když byl dočasně obsazen ruským vojáky, dokud se konecem března nestáhli.
„Když jsme sem 7. dubna poprvé přijeli s policií a kriminalisty, žádná těla se nenašla,“ řekla Anna. „Našli jen ohořelé telefony a nějaké zvířecí kosti.“ I ona stále doufá, že její dcera a zeť jsou naživu. „Prostě si říkám, že to tak je. Chci věřit v zázrak,“ řekla Sky News. Na otázku, co jí na dceři nejvíce chybí, Anna odpověděla: „Jsme neoddělitelnou součástí jedna druhé. Byly jsme spřízněné duše. Je to jako ztratit polovinu sebe sama nebo dokonce ztratit celou sebe samu.“
Anna je odhodlána pátrání nikdy nevzdat, dokud nenajde odpovědi. „Snažím se být stále silná. Pokud se mi něco stane, nikdo po nich pátrat nebude.“
21
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
