Dvaapadesátiletý Wasfi Tal právě vstupoval zvenku do haly káhirského hotelu Sheraton. Do egyptské metropole přicestoval v čele jordánské delegace na společné zasedání Ligy arabských států a v Sheratonu měl zarezervováno celkem 17 pokojů: pro sebe a pro svou manželku, pro jordánského ministra zahraničí Abduláha Saláha, pro náčelníka štábu armády a pro 15 zpravodajských důstojníků. 

V litevském Kovně vypuklo masové vraždění Židů záhy po jeho okupaci německou armádou. Na snímku němečtí vojáci a litevští civilisté přihlížející masakru 68 židovských občanů ve dnech 25. či 27. června 1941
Masakr v Pevnosti IX: Jakmile nacisti zavřeli za Židy vrata, nebylo cesty zpět

V té době byl Tal na vrcholu své politické kariéry - v předchozím roce se v občanské válce postavil jako generál jordánské armády jednoznačně na stranu jordánského krále Husajna, když ho chtěli palestinští povstalci v září 1970 ozbrojeným převratem svrhnout. Byl také považován za hlavního strůjce tvrdého armádního zásahu ze 16. září 1970, při němž byla spousta palestinských partyzánů zabita a tisíce jich byly vyhnány ze země.

Důvěra, kterou si tím u jordánského panovníka vydobyl, vedla k tomu, že po zářijových událostech získal nejenom post předsedy vlády, ale i funkci jordánského ministra obrany. Současně mu však jeho postoj vynesl nenávist jordánských Palestinců, čehož si byl dobře vědom. Trval proto na tom, aby v hotelu nebyl kromě jeho vlastních lidí ubytován nikdo z Jordánska a zaplatil předem jordánským hostům za přestěhování.

Život mu to však nezachránilo.

Krupobití střel

Bylo tři čtvrtě na čtyři odpoledne káhirského času. K Talovi vstupujícímu do hotelového foyer se náhle přiblížil muž, jenž stál až do té doby za mramorovým sloupem těsně za vstupními skleněnými dveřmi. Další dva muži vyběhli proti politikovi z hotelové haly.

Pak už se ozvalo jen krupobití střel, řinčení rozbitého skla a vyděšené výkřiky okolostojících hostů a personálu hotelu. Jordánský premiér se s rozstříleným hrudníkem zhroutil uprostřed dveří do své vlastní rozlévající se krve. Svědci později vypověděli, že útočníci vypálili nejméně desetkrát.

Jordánští vojáci prohlížejí trosky letadel, která únosci vyhodili 12. září do vzduchu
Největší hromadný únos letadel: teroristi dopadli hůř než rukojmí, stroje v ohni

Na zemi skončili také muži, kteří Tala doprovázeli. Podle dobového vydání amerického deníku Washington Post šlo o jordánského ministra zahraničí Abduláha Saláha, zasaženého do levého stehna, a o člena egyptské ochranky. Ten sice ještě stačil na útočníky vytáhnout svou osobní zbraň, ale pak se zhroutil s prostřelenou levou nohou. Střelci se dali na útěk. Postřelení muži se začali zvedat. Jordánský premiér se nehýbal.

Několik napjatých minut nikdo nevěděl, kdo to vlastně ve dveřích tváří k zemi leží. Bezvládné tělo nakonec vtáhl do hotelové haly jeden z jordánských důstojníků v tradiční červenobílé beduínské kefíji a na zemi jej obrátil naznak. Z hloučku hostů vystoupil muž, který se představil jako lékař, vytáhl fonendoskop a přiložil jej zakrvácenému muži na hrudník. Pak se pokusil nahmatat mu tep na zápěstí. Neslyšel ani necítil nic. Lékař si strhl fonendoskop z krku a oběma rukama se opřel o Talovu hruď, zjevně usiloval o srdeční masáž.

"Máte něco?" zeptal se premiérův beduínský osobní strážce. 

Lékař jen těžce vzdychl: "Ne. Nic tam není." 

Jako operačního šéfa Aliho Hasana Salamího identifikoval tým Mossadu mylně nevinného lillehammerského číšníka Ahmeda Bouchikiho (v novinách na snímku vpravo, žena vlevo ho doprovázela, když agenti začali střílet)
Největší omyl Mossadu. V Lillehammeru se jeho agenti dopustili fatální chyby

Beduínský důstojník začal plakat a sklonil se, aby Tala políbil. To už do hotelového vestibulu doběhla i Talova žena, která během atentátu obědvala v restauraci ve druhém patře. Několik rodinných přátel se jí rozběhlo v ústrety, aby ji zastavili dříve, než uvidí zakrvácené tělo svého manžela, právě zakrývané bílým prostěradlem, jež donesl jeden z hotelových pikolíků. 

Premiérově ženě stačil jen okamžik, aby pochopila, co se v hale událo. Hystericky vykřikla: "Jste šťastní, Arabové? Víte, co jste ztratili? Palestina skončila! Arabové jsou psí syni! Psí syni!" Pak se zhroutila v slzách na podlahu. Zdvihl ji až egyptský ministr vnitra Mamdouh Salem, jenž mezitím dorazil, a odvedl ji do mezipatra. Hotel obklopila egyptská pořádková policie se štíty a obušky.

První akce Černého září

Tal se stal pravděpodobně první obětí nové teroristické organizace Černé září, která vznikla v návaznosti právě na události ze září 1970, s cílem pomstít tehdejší porážku. Jejím zakladatelem a prvním vůdcem byl Salah Chaláf alias Abú Ijád, kromě Černého září ještě spoluzakladatel Fatahu (nejdůležitější frakce Organizace pro osvobození Palestiny) a blízký spolupracovník Jásira Arafata. Arafat se také přihlásil k odpovědnosti za atentát.

(Za zmínku stojí, že sám Chaláf byl zavražděn necelých třicet let po Talovi, v lednu 1991, a to prakticky stejným způsobem jako jordánský premiér: v tuniském domě, kde byl ubytovaný, ho nečekaně obklopili a zastřelili tři muži. Pozoruhodné je také to, že ačkoli je Chaláf důvodně podezříván z naplánování útoku na izraelskou olympijskou výpravu v Mnichově v roce 1972 a ze spoluorganizace boloňského masakru v roce 1980, byla po něm ještě před pěti lety pojmenována nově otevřená palestinská škola, postavená ve městě Tulkarm na palestinském Západním břehu.)

Jedenáctiletá Terry Jo Duperraultová, která jediná přežila vyvraždění jachty Bluebelle, strávila tři a půl dne sama na člunu uprostřed oceánu. Na snímku těsně před vytažením na loď Captain Theo, která ji zachránila
Krvavá neděle na jachtě: Masakr přežilo jen děvčátko. Na záchranu čekalo tři dny

Jordánský premiér se stal pro Černé září terčem číslo jedna kvůli svému jednání v předchozím roce, nenáviděly jej však i další palestinské ozbrojené bojůvky. K atentátu na něj se tak v Bejrútu přihlásila i Lidová fronta pro osvobození Palestiny, což byla další palestinská teroristická skupina, jež podle tehdejšího zpravodajství tiskových agentur zodpovídala za koordinovaný únos a zničení čtyř velkých mezinárodních dopravních letadel v září 1970. 

Střelci na Tala byli dopadeni a identifikováni jako sedmadvacetiletý Monzer Sulejman Chalifa a třiadvacetiletí Gawad Chálil Boghdadi a Ezzat Ahmad Rabah. Podle policie se dostali do Egypta na syrské pasy. Egyptský prokurátor generál Mohamed Muhar Hassan dále uvedl, že spolu s nimi byl zatčen ještě čtvrtý atentátník, Palestinec, jehož jméno nebylo zveřejněno.

Báli se ho jeho spolustraníci i prostí lidé. Velitel NKVD a iniciátor politických procesů se skutečnými i domnělými Stalinovými oponenty Genrich Grigorijevič Jagoda ve své pracovně
Pomáhal rozpoutat teror, ten ho smetl. Šéfa NKVD Jagodu odrovnal krvavý skrček

Stejně rychle, jako byli dopadeni, však byli údajní pachatelé na kauci opět propuštěni a bylo jim dovoleno opustit Egypt. Svou roli v tom mohl hrát fakt, že Egypt palestinské partyzánské hnutí v obecné rovině podporoval a jeho vztahy s Jordánskem byly kvůli zářijovým událostem z roku 1970 napjaté. 

Jordánský premiér se stal třetím vysoce postaveným jordánským politikem, zavražděným od roku 1951; prvními dvěma byli jordánský král Abdalláh I. a premiér Hazza Majali. Černé září plnilo Talovou vraždou účel, za nímž vzniklo, totiž pomstít vyhnání Palestinců z Jordánska. Poté však již v této činnosti nepokračovalo a napřelo své úsilí jiným směrem: ke zničení Izraele.