Všechno prý začalo v předvečer Vánoc 1919, kdy se Rudolf Těsnohlídek, známý básník, spisovatel a žurnalista, později soudničkář Lidových novin v Brně, vydal společně se dvěma přáteli do bílovických lesů pro vánoční stromek.

Kojenec pod smrkem

Na jednom místě pod smrkem našli zcela nečekaně odloženou sedmnáctiměsíční holčičku. „Měla rozhalenou košilku a na hlavě čepeček. Její dlaně bezmocně tiskly hrst zasněženého jehličí. U úst měla krupičky zmrzlých slin. Plakala stále tišeji, přerývaně. Byla promodralá zimou,“ zachytil tento okamžik spisovatel František Kožík v životopisné knize o Těsnohlídkovi.

Opuštěné dítě rychle odnesli na četnickou stanici do Bílovic nad Svitavou, kde se je podařilo zachránit. Četníci také vypátrali matku děvčátka – byla jí pětadvacetiletá služka Marie Kosourová z Netína, která otěhotněla s ruským zajatcem z první světové války, poslaným na polní práce k Brnu. Po válce zůstala s dítětem sama a situace se pro ni stala neúnosnou.

„Svobodná matka s dítětem nikde nemohla získat službu a bída ji nakonec dohnala k zoufalému činu. Její osud byl horší, za opuštění dítěte byla odsouzena k pěti letům těžkého žaláře,“ uvádí se na stránkách brněnského turistického infocentra.

Dívku později pod jménem Liduška adoptovala rodina Polákových z Brna.

Právě tato událost prý podnítila Těsnohlídka, aby založil tradici městských vánočních stromů a sbírek pro chudé děti. Inspiroval se v Kodani, kde na náměstí stál strom, pod nímž se pořádala sbírka pro chudé děti, a přenesl tento zvyk do Brna.

Bílovická jedle

Protože k nálezu holčičky došlo v lese u Bílovic, byly prvními vánočními stromy právě ty, jež pocházely z bílovického polesí, spravovaného od roku 1923 školním lesním podnikem Masarykův les. Tím úplně prvním stromem, který se rozsvítil 13. prosince 1924 na náměstí Svobody v Brně, byla devatenáct metrů vysoká a 68 let stará jedle, která byla poražena v bílovickém lese na místě zvaném „pod Skalkami“.

Z lesa ji lesáci dopravili na bílovické sokolské cvičiště, kde ji místní mládež ozdobila fábory, papírovými řetězy, hvězdami a nápisem „První vánoční strom Republiky československé“. Bílovice se se svou jedlí rozloučily 7. prosince 1924 slavností v centru obce, kde ji převzal zástupce České zemské péče o mládež.

A nechyběl ani ten, kdo to celé vymyslel. Rudolf Těsnohlídek přednesl při předávání stromu jeden z projevů a zazněla také jeho báseň „Vánoční strom republiky“, kterou ale nerecitoval sám – tento úkol byl svěřen jednomu z místních školáků, který působil coby dorostenec Československého Červeného kříže.

Shromáždění obyvatelé Bílovic i sezvaní hosté pak společně zazpívali hymnu a strom se vydal na cestu do deset kilometrů vzdáleného Brna. Cestoval přitom na voze taženém dvojspřežím koní a doprovázel ho průvod s muzikou. V Brně jej od předměstí až k centrálnímu náměstí všude nadšeně zdravili děti i dospělí.

„Ozářen světlem klidně a vznešeně pobízeti bude lidská srdce, aby rozezvučela se duchem velkých svátků, aby rozkvetla květy milosrdenství a vydala plody ducha,“ napsaly 13. prosince 1924 u příležitosti vztyčení stromu Moravské noviny.

Místo, kde slavná jedle stála, si můžeme v bílovickém polesí prohlédnout i dnes. Zdobí je pamětní deska Rudolfa Těsnohlídka, zapuštěná do kamene zhruba v místech, kde se našlo děvčátko. V roce 1994 totiž bílovické zastupitelstvo rozhodlo u příležitosti 70. výročí tradice o tom, že pod Skalkami vybuduje iniciátorovi prvního vánočního stromu republiky pomník, a tento záměr byl o pět let později, v roce 1999, také realizován.

Pro nezaopatřené děti

S pouhým postavením vánočního stromu se ale slavný autor Lišky Bystroušky nespokojil, a tak se v letech 1924 až 1927 začal velmi aktivně podílet na organizování akcí, které byly s touto událostí spojeny.

„Byl duší celého podniku, určil místo, kde bude strom postaven, stanovil program pořádných akcí i poslání nové festivity – ze shromážděných příspěvků vybudovat domov pro opuštěné děti,“ píše v knize „Obyčeje a slavnosti v české lidové kultuře“ její autorka Eva Večerková.

K uspořádání slavností se rozhodla také Česká zemská péče o mládež, výtěžek z dobrovolných sbírek měl být napříště určen dětem-sirotkům.

„V roce 1924 lidé přinášeli ke stromu na náměstí Svobody dary peněžní, věcné i potravinové: čokoládu, mouku, cikorku, ořechy, brambory, šátky, čepice, košile i kabátky, pláštěnky, punčošky i hračky, ba i krém na boty,“ uvádí Večerková.

Výrazným symbolem umístěným na strom se stalo červené srdce opletené trnovým věncem, kde každý trn znamenal jedno nezaopatřené dítě. „Kdykoli sbírka vstoupila do nového dne, objevil se na trnu lísteček, vizitka pro jedno obdarované dítě,“ napsaly 18. prosince 1924 Moravské noviny.

Nová brněnská tradice si brzy získala ohlas napříč celou republikou. Ještě v témže roce 1924 se objevily vánoční stromy také na náměstí v Blansku, v Jihlavě, v Kojetíně, v Uherském Hradišti a ve Žďáru nad Sázavou. O rok později už strom s charitativním posláním zdobil náměstí v Bratislavě a brzy se zabydlel i v Praze, Hradci Králové, Pardubicích, v Náchodě a v dalších městech. Díky svému účelu a provedení se stal specifickým československým obyčejem i společenským jevem odkazujícím ke vzniku samostatného státu a k solidaritě lidí v něm. Vyrostl tak z něj jeden z legendárních symbolů první republiky.