Úlovek hřibů u Tetřevské slati začal třicetileté toulání v lesích

U TETŘEVSKÉ SLATI

close info Zdroj: Stan Schneedorf zoom_in

Miluje Šumavu a fotografování, jedenatřicet let se toulá po všech jejích koutech. Vyhledává ty nejvíce zdevastované kříže, nejlépe v té největší divočině. Začalo to v září 1989, když se vracel z Modravy přes Kvildu domů. Zastavil se v místě Tetřevská slať, kde stál opelichaný křížek. Jenže u něj našli s kamarádem 540 hřibů. Nedalo mu to, vrátil se tam a křížek natřel. „Je to zvláštní místo, tam to všechno začalo. Tam mě to inspirovalo k tomu, abych začal křížky a boží muka systematicky vyhledávat a opravovat,“ vysvětluje Stan Schneedorf s tím, že s kamarádem pak ke křížku umístili dřevěnou lavičku „Ta už sice shnila, ale houby, ty tam najdu vždycky,“ říká.

UŽ JEDENATŘICET LET

close info Zdroj: Stan Schneedorf zoom_in

Za své peníze za jedenatřicet let zrenovoval padesát křížů v šumavské přírodě. „Budou jich stovky, spoustu jich zdevastovali vojáci, o mnohých se nikdy nedozvíme,“ říká. Oprava jednoho vyjde průměrně na pět set korun a na místo, kde křížek stojí, se musí minimálně třikrát vrátit, i když ke kapličce, kterou opravoval na Jodlových chalupách u Volar, se vracel šestnáctkrát. Vyhledává ve starých mapách, ale i při toulání v přírodě nebo za ním vyrazí i na základě tipu od kamarádů. „Když nějaký objevím, koupím barvy, čistidlo a jdu na to. Někdy se musejí usadit podstavce, kříže, pokud tam jsou, se zase musí odrezit a natřít. Jindy kříže doplním,“ popisuje. Kříže dostává od přátel, několik kusů mu věnoval bývalý ministr kultury Daniel Herman, který má na Volarsku chalupu. Další zase dostal od volarského faráře Karla Faláře. Někdy doplní i sošku Krista, ale to jen v případě, že ji zrovna má k dispozici. S opravou kříže Stanovi pomáhají umělečtí kováři, sošku občas přinesou známí, kteří vědí, že by ji mohl potřebovat. S ukotvením podstavce zase pomáhá soused. Stan Schneedorf nestojí o přílišný obdiv, stačí, že mu čas od času lidé poděkují a dodají, že jsou jeho opravené křížky povedené. Každý rok jich zvládne obnovit minimálně pět.

Poslední, padesátý opravený kříž, je v Horním Cazově u Volar. Při pohledu na jeho fotografii se zasní nad přírodou v okolí a ukazuje do pozadí obrázku, kde původně stály domy. „Právě tam mezi starými základy jsem křížek objevil,“ vypravuje. O každém kříži, který prošel jeho rukama, dokáže dlouho vyprávět. To, jak vypadají a jak jsou zdobené, záleželo na jejich staviteli. Většinou tam nebývá ani celý datum, takové opravil jen dva. Zrovna ten z Horního Cazova měl datum úplně celý, ale v hebrejštině. „To vyluštil až pan farář,“ vysvětluje.

PADESÁTKOU NEKONČÍ

close info Zdroj: Stan Schneedorf zoom_in

Každý křížek má svou historii, ale většinou se příběhy nedají dohledat. „Z těch padesáti znám historii asi deseti. Pokud ji znám, napíšu ji na cedulku, aby to věděli i lidé, kteří křížek objeví v přírodě,“ vypravuje a dodává příběh křížku u Želnavy: „Tam naháněli pytláka. On se ukryl dole pod skálou v jeskyni. Když ho tam pak našli a zachránili mu život, postavili tam křížek na památku.“ Do božích muk zase občas dolepí obrázek vytištěný na speciálním plastu, který vydrží i sto let. Na každém jeho rukou opraveném křížku kolemjdoucí najde monogram SS a rok obnovení. O každém křížku má přesnou evidenci, kde má původní a obnovený stav. Ke všem „svým“ křížům se vrací, místa udržuje, v létě seká trávu a mnohdy přidá ještě svíčku. „Baví mě to, vzdávám tím úctu lidem, kteří tam žili,“ vysvětluje s tím, že jen jednou se stalo, že křížek někdo ukradl nebo zničil.

Myslel si, že padesátý opravený kříž bude poslední. Má to ale háček, Stan Schneedorf už ví o dalším křížku na hrázi bývalého rybníka poblíž Hliniště. Ten jedenapadesátý křížek by měl být opravený ještě letos a nad dalšími rozhodně neláme hůl. „Však já zase nějaký zanedbaný najdu,“ slibuje restaurátor křížků v šumavské divočině.