Lenka Filípková, koordinátorka programů organizace Člověk v tísni na Blízkém východě.Zdroj: Člověk v tísniKde jste byla v době výbuchu v Bejrútu?
Pobývám teď v Bejrútu pracovně a v době výbuchu jsem byla nedaleko přístavu. Můj byt byl také zničen. Vzhledem k síle exploze jsem se v prvních minutách po výbuchu domnívala, že někde velmi blízko nás muselo spadnout letadlo nebo došlo k masivnímu teroristickému útoku. V prvních minutách po explozi se lidé snažili zjistit, jestli jsou jejich blízcí v pořádku. K explozi došlo večer a zasažené čtvrti se ocitly bez proudu, záchranné práce byly proto velmi složité.

Jak to v Bejrútu vypadá dnes?
Následky exploze v těch nejvíce zasažených čtvrtích jsou samozřejmě stále vidět. Nemluvě o traumatu, které si sebou lidé ponesou ještě dlouho v sobě. Odklízení trosek a úklid začal téměř okamžitě. Do práce se zapojili dobrovolníci, skauti, místní i mezinárodní neziskové a humanitární organizace i mezinárodní týmy záchranářů a hasičů či libanonská armáda, a to zejména pro ty těžší či záchranné práce. Vzhledem k vysokému počtu pohřešovaných lidí trvaly záchranné práce několik dní. V nejvíce zasažených čtvrtích pracují týmy místních i mezinárodních organizací, které distribuují potraviny těm nejvíce ohroženým, stále pomáhají s úklidem či započali s opravami poničených bytů a domů. V ulicích je rušno a kdo si může dovolit zásadnější opravy třeba poničených podniků, najal si na opravy řemeslníky, po kterých je obrovská poptávka.

Kdo potřebuje pomoc nejnutněji a jakou?
Protože v zasažených čtvrtích žijí i chudí lidé, je nutné pomoci hlavně jim. Tedy většinou starým a ohroženým lidem, kteří nemají prostředky či kapacitu opravit si svůj byt sami, nebo těm, kteří přišli o možnost obživy, a to buď kvůli krizi, nebo následkem exploze. V jedné z těchto čtvrtí, která patří k těm nejvíce zasaženým a přímo sousedí s přístavem (Karantina), žijí kromě Libanonců také syrští uprchlíci a lidé, kteří přijeli do Libanonu za prací. Mnoho z nich pracovalo v přístavu a přišlo tak o jakýkoliv příjem…

Jakým způsobem je předávána pomoc potřebným?
V prvních dnech bylo klíčové vyhodnotit, co je akutně nejvíce potřeba, a vybrat ty, kteří potřebují pomoc nejurgentněji. Ať už pomoc potravinovou, s opravou bytů, nebo jinou materiální pomoc. Je nutná také psychosociální pomoc, na kterou se některé organizace specializují. Pomoc koordinují místní úřady a koordinační mechanismy OSN či sítě sdružující místní a mezinárodní organizace. Tato fáze – tedy vyhodnocování, co je nejvíce potřeba, a výběr lidí, kteří potřebují pomoc nejvíce – patří k té nejdůležitější a zároveň nejnáročnější. Koordinace je nutná například k tomu, aby organizace neduplikovaly pomoc a pracovaly co nejefektivněji.

Mluvilo se i o zvýšeném výskytu koronaviru po výbuchu. Je to pravda?
Ano, bohužel počet případů koronaviru narostl. Libanonská vláda proto přijala tvrdší opatření, restaurace a většinu obchodů zavřela, pohyb ve veřejných prostorách byl omezen a od šesti hodin večer do šesti hodin ráno byl zákaz vycházení.

Našli se i lidé, kteří situaci využili ve vlastní prospěch, například k rabování v obchodech a podobně?
K několika případům rabování došlo, ale šlo spíše o ojedinělé případy. Naopak zde byla obrovská vlna solidarity. Kromě spousty dobrovolníků, kteří se zapojili do pomoci s odklízením, nabízeli lidé zadarmo možnosti ubytování na sociálních sítích (např. v hotelech či jiných soukromých prostorách, které mají k dispozici), na ulicích začaly fungovat polní kuchyně, lidé organizovali sbírky…

Člověk v tísni. Více informací na www.clovekvtisni.cz.