Karel Král dává kmenům tváře

Karel Král o sobě říká, že neumí malovat, ale i tak musí svůj nápad na kmeny načrtnout. „Inspiruji se na různých místech Čech i v zahraničí. Často jezdím na výlety s turisty, když něco pěkného ze dřeva vidím, vyfotím si to a pak si postupně spřádám plány v hlavě,“ popisuje. U prachatické tankovky jsou momentálně dva „oživlé kmeny“. Jeden stále roste ze země. Podobné výtvory pan Král viděl v Rakousku, a když prachatičtí lesníci nedávno u tankovky těžili dřevo, řekl si, že to vyzkouší i v lesích nad Prachaticemi.

close info Zdroj: Deník / Jana Vandlíčková zoom_in

Na využití kmenu pro sochu se pan Král domluvil s jednatelem Městských lesů Janem Pěstou. Lesní dělníci, mu kmen zařízli na výšku, jakou pan Král potřeboval. Obličej do pařezu Karel Král vyřezával a upravoval asi tři dny. „Ale to byly nervy,“ směje se manželka Anna. „Odešel tam se štaflemi a byl tam sám. Když jsem se tam za ním šla podívat, konce těch štaflí byly na kamenech. Víte, jaký jsem měla strach, aby se mu něco nestalo,“ vypráví manželka Anna. Základ obličeje lesního kmene vyřezal Karel Král klasickou motorovou pilou a zbytek musel dodělat dlátem. Kmen, co roste ze země, si prostě člověk do dílny neodnese, aby ho začistil jako obvykle.

close info Zdroj: Deník / Jana Vandlíčková zoom_in

Jejich byt je plný krásných vyřezávaných obličejů a nejen obličejů. „Zkoušet vyřezávat začal poté, co viděl dřevořezbáře na vimperských prázdninových kurzech,“ doplnila paní Anna k začátkům řezbářského koníčku svého manžela Karla. A hned přidává, že nejhezčí kousek z dílny Karla Krále byl sv. Josef, kterého věnoval kamarádovi Josefovi k sedmdesátinám. „Sv. Josef nakonec prý skončí v opravené kapličce v Krejčovicích u Volar,“ dodává manželka Anna Králová.

Všechno, co je v bytě Králových dřevěné, vyráběl Karel Král sám ve své domácí dílničce. „Od garnýží po sošky, svícny, držadla ke krbovému nářadí i obložení stěn,“ ukazuje Karel Král a prstem zabrousí na černé masky na zdi v předsíni, které vypadají, jakoby je vyráběli afričtí domorodci. „Ty jsem dělal dávno, to jsou první z mých kousků,“ dodává. Manželka mu vždy tak trochu kontroluje, co zrovna dělá, někdy z legrace popíchne, že oči jsou strašidelné, a tak je pan Král upraví podle jejího přání.

close info Zdroj: Deník / Jana Vandlíčková zoom_in

Karel Král je sice penzista, ale občas ještě chodí do práce. K tomu má velkou zahradu, kde pěstuje zeleninu. Zároveň je aktivním členem prachatických turistů a rád se toulá nejen po jihu Čech. Má rád i zpěv a je členem sboru Česká píseň. „Tyhle koníčky mi také několik dní v týdnu zaberou,“ dodává. Do dílny v přízemí svého řadového domku proto chodí tak maximálně na hodinku denně. „Vždycky se tam zavřu, poslouchám dechovku v rádiu a pracuju. Většinou jen když prší. Moc času na vyřezávání mi proto nezbývá,“ vysvětluje.

close info Zdroj: Deník / Jana Vandlíčková zoom_in

Svoje vyřezané kousky neprodává, rozdává je je kamarádům a přátelům, většinou jako dárky. Jeho rukou vznikla i dřevěná socha u obůrky u Fefrovského potoka, kam pravidelně chodí krmiti divoká prasátka. Spousty jeho originálních kousků ze dřeva zdobí zahrádky přátel třeba u Prahy nebo v Nových Hradech. Na jeho zahradě nechybí vyřezávaná kaplička se svatou figurou, kterou přes advent nasvítí.

Práce se dřevem Karla Krále baví a jeho snem je vyřezat zvíře. „Líbil by se mi orel nebo sokol, ale zatím nemám odvahu,“ přemítá. Věří, že jednou ji najde a tělo opeřence vtiskne do jediného kusu lipového dřeva.

close info Zdroj: Deník / Jana Vandlíčková zoom_in