Kancléřka Jana Vohralíková: Když odešel Mynář, lidem na Hradě se ulevilo

Co jste čekala, když jste po deseti letech Miloše Zemana a Vratislava Mynáře přebírala nejvyšší úřad v zemi?
Na začátku jsem vůbec neměla čas přemýšlet o tom, co mám čekat. Skočila jsem do toho rovnýma nohama, protože v únoru jsem ještě vedla kancelář Senátu. Zároveň jsem připravovala inauguraci, což byla neuvěřitelná jízda. Co se mi přihodilo, jsem si poprvé uvědomila až v noci po inauguraci. Všichni už odešli, šla jsem se do kanceláře převléknout, dívala se z okna na město a říkala si: Bože, to je taková krása. A hned proti tomu mě napadlo: Co sis to udělala se životem? A trochu se mi rozklepala kolena.

Nezdá se mi, že patříte k lidem, kteří by se hned tak něčeho zalekli. Už druhý den jste musela připravit jmenování ministra životního prostředí Petra Hladíka. A hlavně dávat věci do pořádku. Kde jste začala?
První měsíc byl pro mě hodně těžký, protože jsem tu byla sama. Všichni ostatní pracovali v Hrzánském paláci. Chvíli se zvažovalo, že bych tam také přesídlila, ale to pro mě nebyla přijatelná varianta. V Kanceláři prezidenta republiky (KPR) bylo sto lidí a dalších tři sta osmdesát ve Správě Pražského hradu. Ti čekali, že přijde nový šéf a začne něco dělat.

Akutní nedostatek míst na středních školách se musí vyřešit do září, řekl Pavel

Soustředila jste se na hledání nových lidí, výpovědí nebo reorganizací Kanceláře?
Začala jsem lidmi jako vždycky. Zaměstnanci musí vědět, že se situace změnila. S některými jsem se seznámila už při přípravě společné schůze obou parlamentních komor, na níž skládal prezident slib. A to byla zatěžkávací zkouška. Nikdy jsem nic takového nedělala a byla jsem vlastně za dva, za Hrad i za Senát. A v Poslanecké sněmovně je kancléřem Martin Plíšek, který to také ještě nezažil. Kdyby nám nepomohli lidé z prezidentské kanceláře, bylo by to mnohem těžší.

Čili jste si řekla, že není důvod nikomu z původního osazenstva nevěřit jen proto, že pracovali pod Mynářem?
Seznámila jsem se s nimi při práci, což je nejcennější zkušenost. Někteří pak odešli sami, jiní zůstali. Začala jsem pohledem na organizační strukturu, jejíž změnu jsem začala promýšlet vlastně už před inaugurací. Podněty k tomu, co nefungovalo a jaké nekalosti se tu děly, podle mě vždycky souvisely s nedostatečnou kontrolou. S právníkem Petrem Pánkem jsme zvažovali možnosti zařazení klíčových profesí pod KPR a přemýšleli jsme o pozicích silných ředitelů, kteří budou mít dosah i na příspěvkové organizace.

„Připadalo mi to, jako bych zvedla poklop a lidé najednou začali dýchat. Viděli normálního člověka, který pozdraví, směje se, je pozitivní a neřve.“

Miloš Zeman hrál svoje politické hry, ale o chod úřadu se nezajímal. Vratislav Mynář a Martin Nejedlý kolem sebe vytvořili klientelistickou síť. Proto KPR fungovala jako stát ve státě?
Já jsem se setkala s lidmi, kteří byli pod úrovní těchto nejviditelnějších tváří kolem prezidenta Zemana. A u nich jsem měla od prvního okamžiku dojem, že se jim strašně ulevilo. Připadalo mi to, jako bych zvedla poklop a oni najednou začali dýchat. Běžně se mi stávalo, že do výtahu za mnou někdo doběhl a ptal se, jestli se se mnou může svézt. „Jsme rádi, že vás vidíme, paní kancléřko,“ říkali. Nemohli vědět, kdo jsem a jak se budu chovat, ale stačilo jim, že vidí normálního člověka, který pozdraví, směje se, je pozitivně naladěn a neřve. Neměla jsem pocit, že vcházím do studny, která je hluboká a všude má rozeseté kořeny nekalostí. Mám dojem, že na spoustu věcí a agend se tady rezignovalo.

Pan prezident Zeman se i v souvislosti se svou nemocí jakoby stáhl a tím se otevřel prostor těm ostatním, aby fungovali, jak fungovat chtěli. Od začátku jsem ale říkala, že nebudu vydávat nějaké hodnoticí soudy. Mám tendenci udělat tlustou čáru za minulostí, protože bychom se v ní jinak mohli hrabat celých pět let, a to nedává smysl. Samozřejmě jsou věci, které se musejí došetřit a uzavřít, ale není to tak, že se budu neustále hrabat v tom, co se stalo. Pro mě bylo důležité najít ředitele, s nimiž společně dokážeme proměnu udělat. Navíc vím, že jsou tak zodpovědní a silní ve svých profesních kramflecích, že když přijdou na nějakou nekalost, budou s tím něco dělat.

Některé spolupracovníky jste si přivedla ze Senátu, ale jsou tu i nové tváře, Tomáš Lebeda, Jaroslav Zajíček, Tomáš Pernický nebo Pavel Vyhnánek, který bude mít na starost finance a byl náměstkem pražského primátora Hřiba. Jak je nastavený vztah mezi řediteli odborů, vámi a panem prezidentem?
Ředitelé jsou všichni noví, i když ve svých finálních pozicích budou až od1. června, kdy proběhne organizační změna. Jejich portfolio je už ale kompletní, přijde ještě Veronika Wolf, která bude programovou ředitelkou. Své nejbližší spolupracovníky si pan prezident vybíral sám.

Přešlapy kancléře Mynáře? Neměl prověrku, skartoval dokumenty, stíhá ho policie

Podléhají jemu, nebo vám?
Všichni podléhají mně jako ředitelce úřadu. Samozřejmě je ale nebudu nutit, aby mi reportovali o každé schůzce, kterou budou s panem prezidentem mít. Všichni jsou vyzrálé osobnosti a já už mám také něco za sebou na to, abych aplikovala mikromanagement. Pan prezident mi vždycky řekl, že má někoho v hledáčku, abych se na něj podívala, pohovořila s ním a pak řekla svůj názor. Vždycky jsme se dohodli. Pánové Zajíček, Pernický a Lebeda jsou velmi zkušení ředitelé, kteří naskočili do svých agend a dělají to skvěle.

Ostatní jsem si vybrala já. Když jsem ze Senátu odcházela, pan předseda Vystrčil se mě ptal, koho si s sebou odvedu, a já jsem odpovídala, že aktivně je přemlouvat nebudu, ale kdyby chtěli, tak si vezmu čtyři. Veroniku Wolf jako programovou ředitelku, Zdeňka Hejhala jako personálního ředitele, Lukáše Gajarského jako IT ředitele a Vladimíra Sonntaga jako ředitele Správy Pražského hradu. V Senátu mi trvalo poměrně dlouho, než jsem si přes výběrová řízní vybrala lidi, o nichž jsem věděla, že budou fungovat.

Hradní kancléřka Jana VohralíkováZdroj: Deník/Zbyněk Pecák

V jakém smyslu?
Fungovat pro mě znamená, že znají státní správu i okolní svět a budou hledat cesty, jak je možné v rámci daných pravidel dojít co nejdál. Moje mise je vytvořit efektivní úřad, o němž si všichni budou říkat: Jde-li to na Hradě, může to jít také u nás. A když jste se ptala na Pavla Vyhnánka, máme spolu hezký příběh. V době mého působení na České zemědělské univerzitě se u mě objednal jako náměstek primátora. Myslela jsem si, že se chce bavit o univerzitě a jejím podílu na rozvoji Suchdola.

Pavel Vyhnánek přišel, dal si kávu a řekl mi, že mě jde přemlouvat, abych se stala ředitelkou magistrátu. To jsem vůbec nečekala a odmítla to. Ptal se, jestli o tom nebudu aspoň přemýšlet a že přijde za čtvrt roku. Mezitím jsem ale dostala nabídku účastnit se výběrového řízení na kancléřku Senátu. A stalo se, že jsme sis panem předsedou Kuberou skvěle sedli, takže když měl Pavel přijít, už jsem úřadovala v Senátu. A on jen napsal, že to chápe a je mu jasné, že už na magistrát nepůjdu.

Takže teď jste mu to vrátila?
Přesně. Potkali jsme se začátkem ledna v divadle, kdy už bylo veřejnou informací, že když pan generál Pavel vyhraje, budu mu vést kancelář. Tak jsem se ho zeptala, jestli by šel pracovat na Hrad, kdyby to vyšlo. A vyšlo.

„Na hodinové poradě ředitelů se udělá spousta práce, a ještě je u toho legrace. Vidím jak ti lidé, ačkoli se dřív neznali, do sebe zapadají jako puzzle.“

Zmínila jste se, že motivací pro práci ve veřejné správě včetně KPR nejsou peníze, ale změna, společný cíl, atmosféra. To by mělo být lákadlo, aby tu lidé chtěli pracovat?
Je to tak. Nechci, aby to znělo nabubřele, ale mně se to daří. Když máme hodinovou poradu ředitelů, udělá se spousta práce, a ještě je u toho legrace. Opravdu mi dělá dobře, když vidím, jak ti lidé, ačkoliv se dříve neznali, do sebe zapadají jako puzzle.

Tuším správně, že v Lesní správě Lány to taková idyla není?
Tam je to složitější. Jak jistě víte, v první vlně ji nezkonsolidujeme, protože oni nemají kompatibilní účetnictví ani personalistiku, takže je nemůžeme stáhnout pod KPR. Musíme udělat výběrová řízení, vyměnit systémy. A také musíme nechat doběhnout vyšetřování, které tam probíhá. Teď se snažím hodně spolupracovat s panem ředitelem Rusem, který byl vybrán v lednu. Nechtěla jsem ho odvolat, aniž bych to s ním zkusila. Řekla jsem mu, že ho budu kontrolovat a chci mít vhled do všech systémů. Vyhrál konkurz, a jak jsem se na to dívala, nedá se říct, že by byl zmanipulovaný. Zvítězil s nějakým projektem, ať si o něm mohu myslet cokoli. Pan Rus se snaží velmi efektivně spolupracovat a uvidíme, jak to bude fungovat dál.

Petr Pavel na Vysočině: Jsem připraven zbavit Mynáře mlčenlivosti

Působí tam dál pravomocně odsouzený Miloš Balák? A bydlí ve vile s jedenadvaceti pokoji za šest tisíc měsíčně?
Je tam, protože je na neschopence, kterou mu vystavili před mým nástupem. Podle mých zpráv má vážnou diagnózu. Střídá týden léčby a pobyt v Lánech. Respektive dochází tam například v době, kdy musí podávat vysvětlení policii. Bydlí v té vile, z níž ale dostal výpověď ve chvíli, kdy byl pravomocný druhý rozsudek (Odvolací senát Krajského soudu v Praze v březnu uznal vinným Miloše Baláka z toho, že se manipulacemi pokoušel Pražský hrad připravit o miliony korun. V podobné kauze mu dal loni Miloš Zeman milost. – pozn. red.).

On sice říká, že žádnou nedostal, ale to jen proto, že si ji nepřevzal na poště. Je tam ale fikce doručení, takže tříměsíční výpovědní lhůta běží. Jeho postoji úplně nerozumím. Když si představím, že bych měla těžkou diagnózu, asi bych nechtěla celému světu dokazovat, že jsem nevinná, ale chtěla bych čas, který mi zbývá, nějak užitečně naplnit. Ovšem je to jeho volba.

Máte představu, co bude dál s Lány? Budou tam jen srazy motorkářů, nebo se lánský zámek otevře veřejnosti?
To jsou dvě věci, Lesní správa Lány je něco jiného než lánský zámek, který patří pod Správu Pražského hradu. My jsme tam teď v květnu poprvé měli setkání, protože tam končil motorkářský závod, který byl dávno domluvený (šlo o charitativní závod Harley-Davidson Praha Challenge, podporující neziskovou organizaci Nedoklubko, jehož se Petr Pavel účastnil už potřetí – pozn. red.).

Mimochodem to bylo moc hezké, protože spousta lidí z Lán se konečně podívala do zámku a lánské ženy napekly osm set koláčů pro účastníky této charitativní akce. Zatím nemáme žádný ucelený koncept, jak budeme zámek využívat. Víme o jeho důležitosti i noblese a s tím chceme pracovat. Bavíme se také o tom, že pro některé příležitosti ho bude využívat první dáma. Nyní probíhají opravy a údržba. Po deseti letech, kdy se tam nic nedělo, se zámek dává do pořádku.

Naopak areál Pražského hradu už má svého mentora, architekta Josefa Pleskota. Pozná jeho vklad česká i zahraniční veřejnost už letos?
Začnu trochu zeširoka. Největší objem práce, který bohužel nestíhám vyřizovat, jsou e-maily od lidí. Ty ošklivé mažu, ale daleko víc je těch hezkých, na něž se snažím odpovídat. Na nich je nejlépe poznat, jak lidem chybí komunikace ve společnosti. Jsou mezi nimi i desítky žádostí o akce na Pražském hradě.

Zdroj: DeníkJá rozhodně nechci být v pozici arbitra, který by říkal, co se na Hrad hodí a co už ne. S panem architektem Pleskotem jsme se proto domluvili, že v půli června uděláme kulatý stůl, kam pozveme historiky, religionisty, psychology, památkáře a historiky umění. A budeme si povídat o potenciálu Pražského hradu v dějinách. Věřím, že to bude úžasná debata. Měla by vyústit v doporučení, jakým způsobem nakládat jak s hmotným majetkem, tak s programovou náplní.

S velkou pravděpodobností vzniknou dvě skupiny, které budou pracovat na programovém i prostorovém otvírání Hradu. V rámci stanovených pravidel pak předložíme dvouletý plán jeho využití, což bude mít na starost Veronika Wolf, která pracovala sedm let pro Lobkovice a pak působila v Národní galerii a Senátu. Jde o velmi kompetentního člověka, který je známý v uměleckém prostředí.

Petr Pavel může být hlasem střední Evropy, říká politolog Jacques Rupnik

Majetek Kanceláře prezidenta republiky prý činí 27 korun. Jak to?
To je věc, která mě nejvíc pobavila. Kancelář má skutečně majetek v hodnotě 27 korun. Když se někoho zeptám, co by to tak asi mohlo být, nikdo to neví. Jde o 27 kusů korunovačních klenotů, z nichž každý je oceněn jednou korunou, neboť jejich hodnota je nevyčíslitelná. Ta se ale nedá zanést do účetnictví, takže se to vyřešilo takto. Jinak vše ostatní je v majetku Správy Pražského hradu.

Když jsem šla za vámi, potkávala jsem davy návštěvníků, českých školáků, manželů z Moravy, Japonců, Italů, Američanů. Už nemusejí procházet bezpečnostními rámy a nadšení z nich doslova prýštilo. Budete tento klenot „prodávat“ i státníkům ze zahraničí? Kupříkladu ve středu sem zavítal britský princ Edward. Chtěli jste ho něčím ohromit?
Vévoda z Edinburghu sem přijel, protože odpoledne předával v Senátu Mezinárodní cenu své nadace DofE, jež je určena mladým lidem, kteří pracují na svém osobním rozvoji a něco už dokázali. Na Hradě tedy šlo o zdvořilostní krátkou návštěvu, na niž jsme nic pompézního nechystali. Myslím, že Pražský hrad je klenot sám o sobě, ale cenné je i to, když se do něj budeme snažit vnášet lidskost, element normálnosti a příjemnosti.

Kdo je Jana Vohralíková: 

* Narodila se 25.srpna 1963. Vystudovala Stavební fakultu ČVUT a pracovala jako projektantka, po rodičovské dovolené nastoupila do křesťanské mládežnické organizace YMCA jako její generální sekretářka.

* Pracovala na ministerstvu kultury jako šéfka sekce evropských fondů, vedla také poradní odbor na Úřadu vlády, byla náměstkyní ministra pro informatiku. Pět let byla kvestorkou České zemědělské univerzity.

* V září 2019 byla jmenována vedoucí Kanceláře Senátu.

* V letech 2002 až 2006 byla zastupitelkou hl. města Prahy, v té době byla členkou Evropských demokratů.

* Je zakládající členkou Asociace manažerů neziskových organizací, stála u zrodu České rady dětí a mládeže, kterou několik let vedla.

* V březnu 2023 se stala vedoucí Kanceláře prezidenta republiky.