Už v dobách, kdy nebyl druhým nejvyšší ústavním činitelem, ale jen řadovým senátorem, jsem se těšila na jeho nekorektní fóry o feministkách, protikuřáckých fanaticích nebo zlomených nohách na zledovatělých chodnících. Politika není disciplína, v níž by se člověk zrovna potrhal smíchy.

Většinou jsou v ní lidé bez smyslu pro humor, zato se smyslem pro moc a peníze. Jaroslav Kubera byl čestnou výjimkou. Měli ho rádi pravičáci, levičáci, prezident Zeman i premiér Babiš. Byl tak svůj, že ho nešlo přehlédnout. Hlavně proto, že lpěl na svých názorech, aniž by toužil vidět hlavy oponentů naražené na kůlu.

Zakazujeme snad milování?

Jaroslav Kubera byl ideově ukotveným členem ODS, podle něhož stát nemá lidem zbytečně zasahovat do života. Věřil, že každý to má takové, jaké si to udělá sám, když má k tomu slušné podmínky. Sociální inženýrství z duše nenáviděl.

„To je právě ta touha po dokonalém a spravedlivém světě. Kde to ale skončí? Spočítal třeba někdo, kolik stojí léčení domácích kutilů, kteří si v tomto přísném státě mohou koupit jakékoliv nářadí a ohrožovat sami sebe? Víte, co může způsobit profesionální řetězová pila? A klidně ji můžete používat bez školení. Každý fanatismus škodí. I Adolf Hitler zakazoval kouření. V Senátu budu předčítat z článku jedné Američanky, která zdůrazňuje, že lidé dělají spoustu věcí, jež nejsou racionální. Třeba se milují, aniž chtějí děti. A chce to snad někdo zakazovat?“ řekl mi v rozhovoru před třemi lety.

Měl za to, že zbytečné regulace, předpisy, vyhlášky brzdí lidskou tvořivost a zdražují provoz státu. „Rozhodl jsem se, že už nebudu hlasovat pro žádný zákon, který omezuje svobodu, byť by to bylo zdůvodněno prevencí proti terorismu nebo vyšší bezpečností,“ uvedl.

Lidé pokládají květiny přímo u domu Jaroslava Kubery a také u radnice:

Kubera byl konzervativní politik se vším všudy. Například v rodinném životě. O své manželce mluvil často, rád a s láskou. Jejím postojem mimo jiné zdůvodnil, proč nechce kandidovat na prezidenta: „Moje žena už má dost toho, že zhruba od 40 let rodinu kvůli politice zanedbávám. Říká, že pořád pracuju pro cizí lidi, a ptá se, co dělám pro naši rodinu. Svým způsobem má pravdu. Ona si mě nechce užít jako první dáma, ona si mě chce užít jen tak.“

Nebyl populista

Nelíbilo se mu ani zavedení přímé prezidentské volby. Na moji otázku v únoru 2012, zda očekává, že přímo zvolený prezident podlehne pokušení a premiérovi z opačného politického spektra bude házet klacky pod nohy, odpověděl: „Copak z opačného, to by byl ještě ten lepší případ. Ale vy neznáte poučku, že vaši kolegové jsou horší třídního nepřítele a kádrové rezervy máme od toho, aby zůstaly kádrovou rezervou? Když média hlavě státu vnutí, že má sice chabý mandát z ústavy, ale stojí za ním masa lidí, co by to byl hergot za prezidenta, aby se do toho problému nevložil.“

Největším plusem Jaroslava Kubery byla jeho schopnost mluvit a cítit s lidmi. Nepotřeboval být populistou, protože uměl svým Tepličanům říkat i nepříjemné věci přímo do očí. Během kampaní za nimi jezdil na kole, sedával v hospůdce, rozprávěl na ulici. Všichni věděli, že je to férový chlap. Přímost a poctivost Jaroslava Kuberu charakterizují.

Koneckonců v listopadu roku 2010 jsem v komentáři ke komunálním volbám napsala: „Nákupčí mocenského vlivu budou čtyři roky u koryt, ale pak jim to voliči sečtou nadlouho. Věčně netrvaly ani věčné časy se Sovětským svazem, ani Bartákovo šafářování na ministerstvu obrany. Snad jen ten Kubera v Teplicích. Nekrade, nad obecní kasou bdí jako Harpagon, ač nemusel, udělal logickou koalici s TOP 09, kontrolní výbor dal komunistům. Co s ním? Bude primátorem věčně.“

Myslím, že svatý Petr právě otevírá nebeskou bránu, žádá Jaroslava Kuberu, aby típnul cigaretu a zve ho dál, protože křeslo andělského starosty už na něj čeká.