Jejich manželství bylo rozvedeno asi rok předtím a podle svědeckých výpovědí si Václav M., prý klidný člověk, ochotný, pracovitý, družný, ale občas deprimovaný a vytáčený střety s bývalou ženou, marně hledal jakýkoliv malý byt či podnájem.

Co tragickému okamžiku předcházelo, to poškozené z paměti v poúrazovém šoku vymizelo. Pamatuje prý naposledy, jak dělala k obědu řízky… Obžalovaný líčil, že mu po rozepři bývalá žena začala vyhrožovat a posléze na něho vyběhla s řeznickým nožem, kterým ho poranila na rtech. Vytáhl tedy pistoli a jednou v sebeobraně vystřelil na její hrudník. Později řekl, že takto vypovídal nejspíš za stavu otřesu mozku. Byl prý napaden 18letým synem, který ho zasáhl do oka, na které přestal vidět. Pak kluk vyběhl na chodbu, on se začal bát, zda na něho nebere sekeru. Vzal pistoli ze stolku a vyšel do chodby ho zastrašit varovným výstřelem. Prakticky prý neviděl na oči. Byl tam někdo skloněný a on do těch míst vystřelil. Vrátil se ošetřit vlastní zranění a když později našel na chodbě krev, lekl se, že zasáhl syna. Že prostřelil hlavu manželce, to se prý dozvěděl až na policii. Vysvětluje si to tak, že musela zrovna v momentu výstřelu asi vkleče hledat na zemi kliku, která po synově odchodu vypadla…

Jiný příběh vyprávěl dotyčný syn. Otec měl do matky strčit, on cítil potřebu ho uzemnit a tak ho praštil. Po další potyčce se otec odebral do obýváku, syn se dovtípil, že pro pistoli, a běžel volat policisty. Pak slyšel křik matky, z okna jejich bytu vyskočil tátův kamarád a řekl, že otec matku zastřelil…

„Prostě k ní přišel, když jako by klečela u vchodových dveří, které nemohla otevřít, bez jakéhokoliv varování jí přiložil pistoli někam k uchu a vystřelil,“ líčil svědek, onen tátův kamarád, událost, jíž byl svědkem na snad tři metry. Bezprostředně po události uváděl, že byl v rodině na návštěvě celý víkend. V neděli si rozvedení manželé začali vyčítat bývalé známosti, Václav M. poškodil synovi gramodesky a ten ho udeřil do obličeje. Svědek už prý toho měl dost, šel se obout a slyšel, jak paní M. volá na syna, aby šel pro policii. Chvíli nato syn proběhl kolem svědka chodbou ven, za ním běžela paní, ale nemohla otevřít dveře. Následoval ji bývalý manžel a došlo k uvedené tragédii. Svědek utekl oknem a venku řekl mladému, že mu táta asi zastřelil mámu… Při rekonstrukci v dubnu podrobně popsal, jak M. k bývalé manželce přistoupil zezadu, jednou rukou jí přidržel hlavu a v druhé držel pistoli, kterou jí přiložil k uchu. U krajského soudu ale tvrdil, že když se obouval, děj v chodbě nesledoval, dokud nezaslechl výstřel. Pak viděl paní M. padat k zemi. Na víc si dnes prý nepamatuje, ale policii tehdy říkal pravdu… Navzdory průstřelu hlavy zraněná vyšla z domu a posadila se na schody. Podle znalců při nepatrně jiném vzájemném postavení zbraně a hlavy hrozila možnost zásahu mozku se smrtelným následkem.

Střílel na stojící…

Podle senátu verzi obžalovaného, že vystřelil k zemi pro výstrahu v obavě z dalšího napadení a střele se do dráhy nešťastnou náhodou připletla manželka, kterou na podlaze neviděl, vyvrátili balistik i znalec z odvětví soudního lékařství. Ani nové ohledání místa činu nenašlo na dlažbě chodby žádnou stopu, kterou by střela musela zanechat. Obžalovaný trval na expertize kriminalistického ústavu ke zraňující střele, která uvízla ve dveřích - podle něho by posudek měl potvrdit, že střela se musela odrazit od podlahy; jinak prý by musela proletět dveřmi z měkkého dřeva. Soud návrh odmítl jako nadbytečný, střelný kanál ve dřevě jednoznačně potvrzuje přímou, horizontální dráhu letu střely v její ose. Navíc nebyl nalezen žádný nástřel v podlaze a výraznější deformace na střele. Ženu musel výstřel zasáhnout stojící.

Václav M. podle soudu po rozepři pronásledoval bývalou manželku a z bezprostřední blízkosti ji úmyslně střelil do hlavy, přičemž při nepatrně jiném postavení zbraně mohl být zasažen ženin mozek. Musel předpokládat, že takový výstřel může mít smrtelný následek. Proto ho uznal vinným z pokusu vraždy a odsoudil ho k deseti letům odnětí svobody.