Podle jeho názoru skutek, pro nějž byl odsouzen, není trestným činem.

Neprokázáno?

Táborské soudy rozhodly podle něho jen na základě nepřímých důkazů. Ty stěžejní pro obhajobu opomenuly. Ustanovený znalec nezahrnul do možných verzí vzniku požáru okus kabelu kunami, přestože při rekonstrukci domu byla nalezena jejich hnízda ve střeše. Obviněný dále zpochybnil výsledky zkoumání prodlužovacího kabelu. Soudy se prý také nevypořádaly s okolností, že při úmyslném podpálení domu by téměř jistě uhynuli psi, k nimž měl silný citový vztah.  Odvolací soud se vůbec nezabýval možnostmi úmyslného zapálení třetí osobou, když v obci se tehdy pohybovalo větší množství lidí při pálení čarodějnic a dům byl volně přístupný. Soudy zcela přehlédly, že na obviněného byl v minulosti několikrát prokazatelně vyvíjen nátlak s úmyslem získat na něm majetkový prospěch.

NS konstatoval, že skutkový stav věci byl zjištěn bez důvodných pochybností. Argumentace dovolatele pominula zásadní fakt, že oheň byl iniciován pomocí vysoce hořlavé látky, která se na místo jeho vzniku dostala rozlitím. Oba soudy se přesvědčivě vypořádaly s otázkou, zda tak učinil právě a jedině obviněný. Proto NS dovolání Tomáše M. odmítl.

Ten v květnu podal ústavní stížnost. Kromě výhrad ke zjištěním obecných soudů přidává další – došlo prý k porušení jeho práva na zákonného soudce tím, že jeho právní zástupce nebyl předem informován o totožnosti soudců rozhodujících v dovolacím řízení a nemohl tak posoudit jejich nestrannost, případně podat proti některé z rozhodujících osob námitky. Argumentoval jedním z předchozích nálezů ÚS.

Nejsou pochybnosti

Tento tzv. akceptační dopis však ÚS označil za určitý nadstandard, jeho zaslání není povinností. K porušení uvedeného ústavního práva tedy nedošlo. Nejvyšší soud jednal v souladu s vlastní ustálenou praxí, neboť zasílání akceptačního dopisu není z jeho strany v obdobných případech běžné. Stěžovatel byl v celém řízení zastoupen advokátem, který by měl být s touto praxí obeznámen. Nic mu navíc nebránilo vyvinout nikoliv nepřiměřené úsilí ke zjištění složení rozhodujícího senátu, uzavřel ÚS.

K ostatním námitkám stěžovatele ÚS uvedl, že mu v zásadě nepřísluší posuzovat zákonnost nebo dokonce správnost rozhodnutí obecných soudů. Zrušit je může pouze tehdy, jestliže jsou právní závěry těchto orgánů v extrémním nesouladu se skutkovými zjištěními. V souzené věci se však o takový případ nejedná.

K problému znaleckých posudků ÚS připomněl, že byly vypracovány tři plus odborné vyjádření k požáru Hasičského záchranného sboru Jihočeského kraje. Závěry o úmyslném založení požáru byly podloženy dalšími nepřímými důkazy, zejména záznamem o použití služebního psa, a svědeckými výpověďmi. Ostatní posudky pak závěry těchto důkazů nevyvracely a zpochybňovaly z větší části toliko formální správnost postupu při jejich získávání. V takové situaci nelze z ústavněprávního hlediska vytýkat obecným soudům nevyhotovení dalšího znaleckého posudku za účelem objasnění příčiny požáru, neboť v celkovém hodnocení všech důkazů se nezdá být prostor pro rozumné pochybnosti nad skutkovým stavem, pokračoval ÚS.

Stížnost Tomáše M. proto odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný. (III.ÚS 1815/14)