Obžalobě před soudem čelil devětatřicetiletý jedenáctkrát trestaný bezdomovec Miloš Matulka, který žil na ulici 14 let. Senát ho uznal vinným, že při hádce a rvačce s jiným bezdomovcem použil i sekyru a způsobil mu několik sečných ran. Útok navíc doprovodil slovy „Ty zm..e, já tě zabiju!“ Rozsudek není pravomocný.

K útoku došlo loni v červnu ve squatu v bývalém překladišti v Jindřichově Hradci. Napadání poškozeného trvalo zřejmě desítky minut a bylo pravděpodobně součástí dlouhodobě špatných vztahů obou mužů. Z některých výroků se zdá, že napadený byl obžalovaným v podstatě šikanován. Vše pak vyvrcholilo 27. června loňského roku kolem třiadvacáté hodiny, kdy si Miloš Matulka došel pro dvoukilogramovou sekyru do sousední místnosti a několikrát poškozeného udeřil do hlavy.

Obžalovaný přiznal rvačku, ale odmítl, že by vyhrožoval a použil sekyru. Podle znalců je obžalovaný závislý na alkoholu, muž s nižším IQ a sklony k agresivitě. Práh frustrace má nízko. Navíc neprojevuje city a empatii a neprožívá pocit viny.

Otázkou bylo, co se na místě stalo. V místnosti totiž byl zřejmě nedostatek světla. Jedno svědectví mluvilo o svíčce a druhé jen o solární lampičce. V době incidentu tu navíc byly kromě obžalovaného a poškozeného dvě ženy. Přítelkyně Miloše Matulky odmítla vypovídat a druhou ženu se nepodařilo policii najít a předvést, a tak musel soud pracovat jen s její výpovědí z přípravného řízení. Všichni byli silně opilí – obžalovanému naměřili policisté při dechové zkoušce krátce po činu 3,3 promile alkoholu.

Že obžalovaný útočil sekyrou, podle soudu potvrdila jedna svědkyně, a hlavně pak poškozený. Jeho výpovědi soud uvěřil více než obžalovanému. Navíc utrpěná zranění byla sečná a nemohla tak vzniknout pádem na sporák, jak je vysvětloval obžalovaný. A především pak na sekyře byla podle znaleckého posudku krev poškozeného a tu na sobě měl i útočník. O použití sekyry tak nakonec nebylo sporu.

Hlavní otázkou nakonec zůstala síla útoku a úmysl. Podle znalce napadený utrpěl na hlavě jen lehká sečná zranění měkkých tkání a jedna rána mu téměř přesekla malíček ruky, kterou se bránil. Zranění na hlavě byla podle znalce sečná a způsobená byla jen menší až střední silou. Vyšetření na CT neprokázalo, že by sekyra prošla až k lebce – na té nebylo ani škrábnutí.

Až na dotaz žaloby znalec uvedl, že jen rána, při které došlo téměř k přeseknutí prstu, mohla být vedena větší silou a soud z ní vyvodil úmysl zabít. „Jednání obžalovaného bezprostředně ohrožovalo život poškozeného,“ řekla soudkyně Olga Smrčková. Znalec přitom uvedl, že při útoku sekyrou na hlavu, která není fixovaná, nelze sekyrou zabít, protože hlava uhne nebo po ní rána většinou sjede.

Žaloba v jednání obžalovaného viděla jasný úmysl zabít, deklarovaný i slovy, a navíc i přípravu v tom, že si pro sekyru v průběhu útoku došel. A navrhovala proto trest nad hranicí dvanácti let. Obhajoba především zpochybnila verzi poškozeného. „Jeho výpověď je nevěrohodná,“ řekl obhájce Josef Kazda. Rozhodně pak odmítl obhájce úmysl vraždit s tím, že útok byl velmi slabý a výhružky připsal opilosti. Navrhoval proto čin posuzovat jen jako ublížení na zdraví.

Soud nakonec posoudil čin jako pokus o vraždu, ale ne úkladnou a v rozsudku potrestal Miloše Matulku deseti lety vězení. Jednání probíhalo poměrně rychle a zabralo jen jedno dopoledne a ráno, což je u případů vražd poměrně málo. Obhajoba se na místě odvolala jak proti výroku o vině, tak proti výroku o trestu. Případem se tak bude zabývat Vrchní soud v Praze.