U Krajského soudu v Českých Budějovicích v lednu 2000 tvrdil, že na pana P. zvonil, pak ve vzteku rozbil květináčem okno, ale neprobudil ho. Rozhodl se mu peníze ukrást. Vnikl dovnitř oknem záchodu. Když se s peněženkou s asi 4000 korunami chystal odejít, pan P. se vzbudil a vstal. Martin K. ho prý měl najednou proti sobě – a bodl ho do hrudi nožem o délce 28 cm s čepelí 14,5 cm. Rána prošla srdcem, přední stěnou žaludku a poškozený během několika desítek sekund zemřel v důsledku zakrvácení dutiny hrudní. Vzhledem k hloubce poranění včetně poškození žeber musel být útok veden značnou silou. Podle slov obžalovaného Heřman P. po ráně klesl a uchopil útočníka za lýtko. Ten ho poté začal opakovaně bodat. Na těle oběti bylo nalezeno patnáct bodnořezných ran, tři rány řezné, povrchní nábod a škrábanec…

Byt K. uzamkl, prázdnou peněženku hodil do popelnice, nůž do rybníka a vrátil se na zábavu. Řada svědků, jejichž výpovědi soud četl, uvedla, že byl podnapilý, ale že se choval normálně… Druhý den vyspal kocovinu, sbalil si věci a odjel do Prahy, odkud v pondělí volal mamince. Ta mu sdělila, že pana P. zabili, a on jí řekl, že to udělal a že se nevrátí. Potuloval se, až ho zadržela policie a 10. května dodala do výkonu ročního trestu za krádeže, který dostal koncem března 1999. Dva měsíce poté, co si odpykal předchozí sankci za jinou majetkovou trestnou činnost…

Démon alkohol…

V době činu byl pod vlivem alkoholu, který nadměrně požívá soustavně. Měl ale zachovány rozpoznávací schopnosti. Jde u něho o alkoholismus návykový jako jeden z projevů jeho nezdrženlivosti. Znalkyně psycholožka ho označila za psychopatickou osobnost bez primárních agresivních rysů, ale jakmile se začne bát, zpanikaří a reaguje útočně, uvedla. To se mohlo podle ní stát právě při překvapivém vyrušení při krádeži.

Státní zástupce v závěrečném návrhu mj. uvedl: "Netvrdím, že obžalovaný byl předem rozhodnut Heřmana P. usmrtit. Když však byl při krádeži vyrušen a zaútočil na něho značnou silou nožem, musel vědět, že ho vzhledem k povaze použitého nástroje a intenzitě útoku může usmrtit, a byl s takovým následkem přinejmenším srozuměn." Veškeré jednání obžalovaného směřovalo k získání peněz. Byl už opakovaně trestán vždy za snahu opatřit si prostředky v rozporu se zákony. Navrhl uznat ho vinným trestným činem vraždy k získání majetkového prospěchu. Obhájce soud přesvědčoval, že Martin K. šel za poškozeným s úmyslem půjčit si nebo ukrást peníze, ale jistě ne ho napadnout či usmrtit. Při přistižení pociťoval situaci jako ohrožení, jako nebezpečí. Takové reakci odpovídá i charakteristika zranění oběti - tři rány byly v největším šoku vedeny velkou intenzitou, další už výrazně menší. Jeho čin nesměřoval k získání majetkového prospěchu tím, že jiného usmrtí.

Obžalovaný sám řekl, že skutku velice lituje, ublížit panu P. prý rozhodně nechtěl. Soud ho poté uznal vinným trestným činem vraždy v úmyslu získat majetkový prospěch a vyměřil mu třináct let odnětí svobody. Vnikl do bytu Heřmana P. oknem opatřit si peníze, aby mohl pokračovat v popíjení, řekl předseda senátu v odůvodnění rozsudku. "Neexistuje přímý důkaz, že nůž si vzal s sebou už se záměrem překonat jím odpor poškozeného, není důvod nevěřit, že snad uvažoval o požádání o půjčku, byť jeho údajné zvonění nebo rozbití okna květináčem mohly být také toliko zkoumáním, zda majitel bytu není doma." Jednal zkratkovitě a v afektu, jeho sklony k agresi při psychické zátěži potvrdili znalci psychologové. "Je bezvýznamné, že alkohol podstatně snížil jeho ovládací schopnosti - do stavu snížené příčetnosti se přivedl sám, přičemž věděl, jak na něho alkohol působí," řekl předseda senátu. Bodl-li nožem uvedených rozměrů poškozeného přímo do hrudníku, musel být podle soudu přinejmenším srozuměn s tím, že tak může přivodit smrt. Jeho motivem byla jednoznačně touha opatřit si peníze. "Při střetu je již měl při sobě, ale útok směřoval nepochybně k zamezení odporu vůči jeho osobě a k vytvoření si možnosti nerušeného odchodu i s kořistí," pokračoval předseda senátu. Šlo o vraždu zcela zbytečnou, bezdůvodnou. Obžalovanému polehčuje doznání, postoj, který projevil při hlavním líčení, lítost. Soud vzal v úvahu celkový vývoj osobnosti obžalovaného, skutečnost, že nešlo o předem připravenou úkladnou vraždu, ale o zlobný afekt, a uložil Martinovi K. trest odnětí svobody na třináct roků do věznice se zvýšenou ostrahou. Vrchní soud trest zmírnil na výkon s ostrahou.