Okresní soud v Táboře mu loni uložil za ublížení na zdraví z nedbalosti čtyři měsíce podmíněně na rok a půl a zákaz řízení na dva roky. Krajský soud mu podmínku zkrátil na 14 měsíců.
V dovolání M. S. mimo jiné opakoval, že nebyla vyvrácena jeho obhajoba - že v okamžiku započetí předjíždění nejelo v protisměru žádné vozidlo, naopak předjížděné auto, které jelo pomalu a brzdilo plynulý provoz, mu bránilo opakovaným zrychlováním a zpomalováním své jízdy nejen jeho předjetí, ale i v zařazení se zpět do pravého jízdního pruhu. Teprve za této situace se objevila v protisměru škodovka, a jelikož předjížděné vozidlo neumožnilo obviněnému vrátit se zpět na pravou stranu vozovky, došlo ke střetu vozidel. Podle obviněného soudy rovněž nesprávně posoudily spoluzavinění řidiče škody, který správně nereagoval na vzniklou situaci.
NS konstatoval, že táborské soudy logicky a přesvědčivě zhodnotily provedené důkazy zcela v souladu s jejich obsahem, který nepřipouštěl důvodné pochybnosti o skutkovém stavu. Byl to obviněný, kdo při předjížděcím manévru vybočil do protisměrného jízdního pruhu v situaci, kdy na rovném přímém úseku vozovky při významně nezhoršené viditelnosti mohl a měl spatřit přijíždějící vozidlo poškozeného, řekl NS. Pro odvrácení kritické situace neučinil nic. Jeho výlučná odpovědnost by nebyla narušena ani v případě pravdivosti verze o jakési neochotě předjížděných řidičů umožnit mu zařazení do vlastního jízdního pruhu. Pak to měl být zase on, kdo by intenzivním brzděním odvrátil vznik kolizní situace, dodal NS a dovolání zamítl.

Zkrátili mu práva?

Pan S. podal ústavní stížnost. Rozhodnutími prý byla porušena jeho základní práva a svobody. V dané situaci postačily k regulaci jeho chování prostředky civilního či správního práva. Trest je nepřiměřený, je stíhán za jednání, které není trestným činem, v rozhodování jsou prvky libovůle. Nejednalo se prý o běžnou dopravní nehodu, byla jen následkem neukázněného jednání předjížděného řidiče a střetem s poškozeným vozidlem.
Ústavní soud (ÚS) konstatoval, že námitkami stěžovatele se již dostatečně zabývaly trestní soudy.Ve stížnosti svou argumentaci z trestního řízení mnohomluvně rozvádí o nepodstatné podrobnosti či málo relevantní obecné úvahy, řekl ÚS. Přisvědčil závěrům trestních soudů, že stěžovatel je beze vších pochyb výlučným viníkem předmětné dopravní nehody. Za zásah do jeho základních práv nelze považovat skutečnost, že soudy nereagovaly na množství neustále se opakujících, avšak irelevantních skutkových námitek stěžovatele.

Podle ÚS nelze trestním soudům nic podstatného vytknout. Neshledal ani porušení základních práv stěžovatele, takže stížnost pana S. odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný. (II.ÚS 1331/15)