Společné trestné činnosti se obvinění podle rozsudku dopustili v souvislosti s vyřizováním přestupku řidiče Pavla Dlouhého, přistiženého 23. září 2010 při jízdě v Porsche Cayenne kolem Písku rychlostí nejméně 155 km/h. Jak řekl soud, snažili se „najít způsob, jak nezákonně ve prospěch přestupce zajistit vyřízení přestupků tak, aby nebyl postižen zákazem řízení". Společně našli řešení spočívající v tom, že věc bude k projednání přestupku odeslána na jiný správní úřad, kde nezákonné vyřízení věci bude Václavem V. již předjednáno. Tak se stalo, obžalovaná  věc na základě žádosti Pavla Dlouhého postoupila Městskému úřadu v Týně nad Vltavou, konstatoval soud. Všichni obžalovaní tak konali od samého počátku v úmyslu zařídit či umožnit, aby Pavel Dlouhý unikl postihu za přestupek, za který měl být v případě uznání viny potrestán pokutou do 10 000 Kč a zákazem řízení od šesti měsíců do jednoho roku.

Františku R. a Václavu V. soud uložil tři roky podmíněně na pět let, Daně M. dva roky na tři.

Krajský soud v Táboře k odvolání státního zástupce v září obviněné uložil za přijetí úplatku dva roky podmíněně na tři léta a zákaz výkonu činností v souvislosti s pravomocí úřední osoby na dobu tří roků. Františka R. potrestal rovněž za přijetí úplatku a Václava V. za podplacení. Odvolání obviněných zamítl.

Paní M. podala dovolání k Nejvyššímu soudu ČR (NS). Míní, že nezneužila pravomoci úřední osoby, ani nepřijala úplatek.

První námitce NS nepřitakal, když mj. připomněl, že obviněná odňala spis týkající se přestupku Pavla Dlouhého úřednici,  která jej měla projednávat, a postoupila jej Městskému úřadu v Týně. Věděla přitom, že žádost Dlouhého je pouze fiktivní, nedůvodná a za její účasti dopředu dohodnutá.

Neprokázaná nabídka?

Pochybení se však dopustily jihočeské soudy při posuzování jednání, které bylo kvalifikováno jako zločin přijetí úplatku.  Lze přisvědčit obhajobě obviněné, která je potvrzována záznamem o sledování pracoviště Městského úřadu, že do rozhovoru ostatních obviněných přišla až poté, co z jejich strany již výrazy, které lze posoudit jako nabídku úplatku, zazněly. Šlo o pozvání na oběd, že bude „na tabáček", možnosti účasti na honu nebo odstřelu zvěře a podobně, jak je popsáno v rozsudku. Když se na setkání dostavila obviněná, František R. uvedl „prej nás pozvou na zvěřinu". a Václav V. dodal, že to „není problém". Po jejím dotazu „no a?" Václav V. řekl: „My vám tu zvěřinu přivezem. My vám zavezeme mrazáky, protože to není,  jako zvěřina není problém. Tam kolem Hluboké máme zvěřiny, že." František R. pokračoval: „Poslouchej, ale tady je problém. Vyřešit to." Teprve potom byla paní M.seznámena s účelem návštěvy Václava V., na což reagovala, že „bez zákazu to udělat nemůžeme". Jinak k obviněné nezaznělo nic, co by mohlo být posouzeno jako nabídka úplatku, řekl NS. Z jejích reakcí na slova spoluobviněných nelze dovodit, že by si byla vůbec vědoma, že se jedná o nějakou nabídku vůči ní, o úplatek, ani že by jej zaznamenala, byla s ním srozuměna, a byť i konkludentně jej akceptovala. Jestliže takto soudy vyhodnotily skutkové závěry, jsou tyto v extrémním rozporu s provedenými důkazy, uzavřel NS.

Navíc soudy nesprávně trestaly činnost všech obžalovaných podle právní normy, která je pro ně nepříznivější.

Proto NS rozsudky zrušil a přikázal Okresnímu soudu v Písku, aby věc znovu projednal. (4 Tdo 234/2014)