Paní Miloslava J. zažalovala dvě obchodní společnosti o zaplacení 61 200 korun náhrady škody, která jí vznikla v důsledku poškození na zdraví (zlomenina pravé čéšky) pádem v prodejně. Okresní soud ve Strakonicích řízení loni v únoru zastavil, protože paní vzala žalobu zpět s odůvodněním, že lze předpokládat nedobytnost jí uplatněné pohledávky, neboť první dotyčná společnost podala v lednu 2014 ke Krajskému soudu v Praze návrh dlužníka na zahájení insolvenčního řízení. (V návrhu uvedla, že má závazky celkem za 235 milionů korun. Loni 29. května byl na ni prohlášen konkurz. – pozn. red.)
Zároveň s ohledem na okolnosti případu a své sociální poměry stěžovatelka navrhla, aby soud rozhodl, že žádný 
z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Okresní soud tomuto požadavku nevyhověl a uložil stěžovatelce povinnost uhradit na nákladech řízení žalovaným celkem 61 692 Kč.

Nepřiměřeně tvrdé

K jejímu odvolání proti tomuto výroku jí krajský soud povinnost snížil na 10 000 Kč pro každého žalovaného ve splátkách po 500 Kč.
Svůj postup odůvodnil tím, že není pochyb, že stěžovatelka svým procesním postupem zavinila zastavení řízení,
a nelze ani dovodit, že by tak činila pro chování některé 
ze žalovaných. Proto krajský soud aplikoval § 150 o. s. ř., když na rozdíl od okresního soudu „dovodil důvody pro částečné nepřiznání náhrady nákladů řízení žalovaným". To je dáno poměry stěžovatelky, k nimž odvolací soud přihlížel za situace, kdy se z její strany nejednalo o šikanózní či bezdůvodnou žalobu. Konstatoval, že starobní důchody v rodině žalobkyně činí celkem 18 562 Kč a uložení správně vypočítané povinnosti by vůči ní bylo nepřiměřeně tvrdé.

Ústavní stížnost

Paní J. proti tomu podala ústavní stížnost. Namísto jí prokazatelně vzniklé škody 
na zdraví ve výši 61 200 korun je na základě rozhodnutí soudu povinna při jejím nízkém příjmu zaplatit oběma žalovaným společnostem celkem 20 000 Kč, bez ohledu na to, 
že „majetková síla žalovaných a stěžovatelky na straně druhé je nepoměrná". Ústavní soud konstatoval, že řízením před obecnými soudy nebylo zasaženo do ústavně zaručených práv stěžovatelky. Krajský soud svůj závěr, jímž jako „nepřiměřeně tvrdý" odmítl přiznat žalovaným společnostem náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně v plné výši, řádně odůvodnil a znovu přezkoumal způsob určení jejich výše.

To jej ostatně přimělo 
i ke snížení částky na úhradu nákladů řízení, pro stěžovatelku nepochybně příznivější oproti výši nákladů řízení přiznané okresním soudem, řekl ÚS. Učinil tak především 
s ohledem na aktuální majetkové poměry stěžovatelky.

Rozhodnutí podle ÚS zcela koresponduje se závěry jeho judikatury. Pojem „důvody hodné zvláštního zřetele" poskytuje obecným soudům relativně široký prostor při rozhodování o jeho obsahu a rozsahu, nicméně s ohledem 
na konkrétní okolnosti případu.

Ústavní soud tak v napadeném usnesení krajského soudu neshledal nic, co by svědčilo o extrémním vykročení 
z pravidel rozhodování o nákladech řízení či o svévolném zásahu do základních práv stěžovatelky.

Způsob výpočtu náhrady krajským soudem se Ústavnímu soudu jeví jako přiměřený okolnostem.

Pokud pak stěžovatelka poukazovala na odlišnou „majetkovou sílu" žalovaných společností a jí samotné, ÚS zdůrazňuje, že ustanovení 
§ 150 o. s. ř. neslouží ke zmírňování majetkových rozdílů mezi procesními stranami, ale má sloužit k odstranění nepřiměřené tvrdosti, tedy k dosažení spravedlnosti pro účastníky řízení.

Stížnost paní J. proto odmítl jako zjevně neopodstatněnou. (II.ÚS 2156/14)